-- ZE ŽIVOTA --

ŠŤASTLIVKYNĚ.

29. června 2012 v 11:42 | PISTÁCIE

KONEČNĚ. KONEČNĚ. KONEČNĚ. !!!!!
Myslela jsem si, že se ani nedočkám, ale s chutí a radostí si mohu oddechnout. Spadl mi obří balvan z hrudi. Středečním polednem mi začínají 3měsíční prázdniny :) Mám takovou radost. Zvládla jsem poslední, pro mě nejtěžší zkoušku, prvák hotový a já si mohu s chutí sednout na zadnici a dělat NIC :D :)
Hrozně jsem se těšila, až se tohle stane skutečností a je to tu. Popravdě se musím přiznat, že jsem si ještě pořádně nenstihla ani odpočinout ani se prospat. Dnes jsem sice mohla strávit celý dopoledne spaním a lenošením v posteli, ale vybrala jsem si lepší aktivity, sport. Letošní prázdniny chci pořádně zamakat, zlepšit kondičku a cítit se lépe a proto za chvíli vyražím s kamarádkou běhat, venčení se psem mi taky zajístí lepší pocit a nějaký ten pohyb a navíc jsem včera po delší odmlce vyrazila na zumbu, která mě přesvědčila, že opravdu jsem se nehýbala déle, než jsem měla. Protože mě ráno čekalo nemilé probuzení v podobě bolesti celého těla, ale to zvládnu, jen co se do toho zase pořádn dostanu a obuju, bude to všechno, jak má b ýt. Navíc občas chci zajít do naší městské vyhlášené posilovny a ještě bonus, posilovna menší, ale pro mě dostačující, u nás doma :)
Takže plán na prázdniny mám jasný, přítel, kamarádi, sport, válení, filmy, seriály, knížky, co nebyl čas přečíst, voda, koupání, opalování a možná, i moře s přítelem, když vše klapne, jak má:)
Těším se moc. Rozhodně nehodlám trávit dny zde u pc. Občas se tu stavím, mrknu, co je uvás nového, popíšu své aktivitky, a nálady :) a pomažu zas někam, kde mi bude moc a moc dobře.
Přeji všem jen ty nejkrásnější, nejvyvedenější a nejpohodvější prázdniny, jaké můžete zažít :) Ať se vám splní vše, co chcete splnit a podniknout. Zdraví vás nejvíce optimistická, skvěle naladěná
a navíc už 20letá :D

p.s. na fotce jsem já a vedle mě můj nejvěrnější přítel :-*

DVACET ?!!!

20. června 2012 v 13:23 | PISTÁCIE
Rok se s rokem sešel, uběhlo pár let, z malé holčičky se stala mladá dáma s občankou, která vystudovala základní, poté i gymnázium a dostala se celá nadšená a nevěřícná na VŠ. A nyní tu sedí a píše vám článek, ale už to není taková malá, a vůbec ne naivní dívka, v životě si prožila celkem dost, zažila i mnoho bolesti, nečekaných, složitých rozhodnutí, ale i mnoho radosti, nádherných chvil, které se už nevrátí a navíc je teď ohodlaná dále do života, snad ještě více než kdy jindy.

20, toto číslo na ní dnes zaklepalo a řeklo, že se přichází zabydlet. Dnes je ten den, kdy slavím své 20. narozeniny. Pořádně ani nevím, co si o tom myslet. Můj život utekl tak rychle, celých 20 let proplulo jako voda z hrnce. Pořádně jsem se ani nerozkoukala a je to tu. Pamatuji si moc dobře, jak jsem před 2 lety slavila své 18. narozeniny a připadala jsem si velká a důležitá, ale to není nic oproti dnešku. Cítím, že už jsem opustila tu pubertu, svět teen a svět bláznivin a třesků. Připadám si, že s tímto rokem na mě padá zodpovědnost, kterou ode mě každý bude tak nějak ve skrytu očekávat, že přestanu být už navždy tou malou, rozvernou uberťačkou, ale plnýma nogama se odrazím a skočím do světa dosplěých, světa odpovědnosti, starostlivosti a naplno budu žít svůj dospělý život.
Přesně si to tak představuju, ale kdo ví, jakých budou nastávající dny. Určitě se ozvu za pár dní, zda se cítím jiná, více dospělácká :D možná to jen trochu zveličuju a vše zůstane tak, jak má. Ale to už asi není možné. Ale pořád jsem ještě ta tatínkova holčička, malá ustrašená holka, která se bojí velkého světa a co mě kde potká. Jenom jsem už trochu dospělejší a mnoho věcí pohlížim z větší vzdálenosti a snad i s daleko větším rozumem a odstupem :)
Co si přeji do budoucích let ?
Snad jen to nezaplatitelné zdraví, mnoho lásky a úspěchů, abych život neprožívala, ale žila naplno s těmi nejlepšími, s rodinou, přáteli, úžasným přítelem. Ať je život plný radosti, optimismu a neskutečného štěstí a hlavně, ať nejen já, ale všichni okolo jsou zdraví a šťastní.
Mám vás ráda lidi,
vaše cetka

MŮJ NOVÝ "CHLAPÁK"

12. června 2012 v 20:59 | PISTÁCIE

Tento článek je spíš chlubivý. Zrovna dnes mi přišel mobil, který jsem si objednávala přesně před týdnem. Myslela jsem si, že příjde daleko dříve, ale jelikož je to jeden z nejnovějších, který byl testovaný a vyšel teprve někdy v květnu 2012, tudíž ani není na něho žádná recenze, ani skoro žádné hodnocení, vybírala jsem spíše podle svého uvážení a rad od mých blízkých. Dlouho jsem nad tím přemýšlela, protože už kolikrát jsem udělala chybu a mobil vybírala spíše jen podle vzhledu, proto mě později zklamaly funkce a kvalita mobilu.
Neměla jsem s minulým mobilem žádné velké problémy. (viz. foto vpravo), ale prostě asi jsem už náročnější na to, co chci, aby mobil měl. Neříkám, že každou funkci budu plně a pokaždé využívat, ale rozhodně nelze odolat androidu, který nabízí velkou škálu vyžití a úžasných aplikaček:)
Market shop, který zde najdu, a nejsou v něm jen hry, ale mohu si zde stáhnout skoro cokoli, od kuchařek, po čtečky, až někam k praktickým, až kýčovitým aplikačkám, jak vázat kravaty a podobně. Na druhou stranu mě jistě ovlivnil přítel a jeho mobil, který jsem mu bezppochyby brala pokaždé, co jsme byli spolu, abych se na něm pořádně vyblbla. Asi také proto jsem volila stejnou značku, jako má on, HTC.
Tímto článkem nechci nikoho přesvědčovat, že hned se musí sebrat a jít vybírat nový mobil, spíše jen to, že i taková malá věcička dokáže nabízet takové super vyžití, vybavení a aplikace. Moje volba, že si vyberu HTC, byla celkem jasná, šlo už jen o to, jaké to bude. Jelikož ceny nejsou zrovna nejúsměvnější, ale spíše by u nich člověk zaplakal, hledala jsem ve vodách levnějších, ale přesto není to kalná voda, i zde se dá chybit zlatá rybka. Zatím moc nemohu soudit, mobil mám ani ne den, ale i tak, za těch pár hodin, s tím mým malým neřádem HTC desire C (viz foto vlevo) jsem spokojená, protože i tento malý drobeček toho dokáže pojmout, zachytit a zpracovat více než dost. Původně jsem chtěla větší a dražší rybku v moři mobilů, nakonec mám tento, jsem ráda, že jsem do toho šla, nelituju a už si ani nemyslím, že jeho drobnost a maličkost je jeho záporná vlastnost, naopak, já jsem nenáročná na toto, a zatím u něho nenacházím žádné zklamání. :) Snad jsem vás v něčem trochu inspirovala, doufám.
Budu ráda, když se se mnou podělíte o vaše názory a zkušenosti s vašimi mobily a různými značkami, které prošli vašimi rukami. Moje zkušenosti jsou veliké, ale spíše vnegativním slova smyslu, protože podle minulosti mi přijde, že jsem si nikdy moc neuměla vybrat dobrý mobil. Tentokrát si jsem ale jistá, že jsem vybrala moc dobře, a co vy ?:)


AŽ DO DNA.

9. června 2012 v 20:55 | PISTÁCIE
http://browse.deviantart.com/?order=9&q=sunset&offset=24#/d32m8pv

POSLEDNÍ DOBOU ?
Připadá mi, že si tak v hlavě říkám, co vše bych chtěla dělat, co by mě zabavilo a přitom není čas, jakmile si na 2 hoďky sednu k nějakému seriálu a shlédnu 2 díly, tak mám pocit, že uběhlo tolik času, který jsem snad i promarnila a mohla jsem strávit nad učením. Nejsem v tom divná ?
Dnes jsem prpo změnu neudělala nic. Prostě jsem měla jen chuť se flákat. Je sobota a já byla s přítelem, pak jsem se válela doma a pak jsem jela fandit na fotbal. A teď ? Jen ležím, opět shlédnutý další díl a nyní civím do pc a říkám si, že to vše zvládnu zítra. Jsem v tomhle sama ? Jediná ? Podpořte mě někdo, utěšte a řekněte, že to máte podobné :)
Ne, že bych vám to přála, ale opravdu bych chtěla vědět, že v tom nejsem sama. A vůbec v celém tom učícím procesu, v tom zkouškovém chaosu, který mi ještě pár týdnů bude dělat společnost.
Vy, co jste už se zkouškami hotovi, jste šťastlivci, prosím, podpořte mě nějakým milým komentářem :D :) neboť si posledních pár dní přeju jen, aby to už bylo za mnou a já si mohla v klidu užívat, ale opravdu se ještě hodlám pár dní/týdnů trápit na dvěma zkouškama. Jsem to ale "klikař", že ? :)
I přes můj více méně optimistický článek vám všem přeji krásně strávný víkend, plný pohodových chvil a nádherného počasí. Mějte se co nejlépe to jde. Zdraví vaše snažně se moc býti optimistická

V JEDNOM KOLE.

25. května 2012 v 8:39 | PISTÁCIE

Možná se to tak může zdát. I když já jsem tak línej člověk, a nějak se mi nechce do ničeho. A přitom bych se měla učit. Ale aspoň dnes budu neakční. Včera se slavily mamčiny narozky a dneska jdu na rodinnou narozeninovou oslavu mého přítele :) těšim se, dárky už mám připravené asi týden, jsem zvědavá, jak se bude tvářit, miluju, když lidé rozbalují mé dárky, a já můžu sledovat ty jejich obličeje, akorát mě někdy mrzí, když vidim, jak jsou zklamaní, a třeba si představovali něco jiného. To mě zamrzí a trochu zklame, protože mi pak dojde, že moc nemám vkus na dárky. A je to tak, nikdy jsem moc na to vkus neměla, většinou jsem koupila něco, co jsem si myslela já, že bylo dobré, ale popravdě se asi neumim vcítit do pocitů a představ druhých. Co se dá dělat. Budu se snažit v budoucnu v tomto zlepšit.
Užívejte víkend :)
A maturantům gratuluji k zvládnutým maturitám, jste šikulky. Zdraví vaše

KILO ZA KILO.

14. května 2012 v 20:36 | PISTÁCIE

Každá žena a dívka to zná. Jedna se snaží být štíhlejší, vylepšit nějaké ty faldíky, něco, co se jí na jejím těle nelíbí. I když vypadá hezky, hubeně, nikdy dívka nebude sama se sebou úplně spokojená, i když pár vyjímek se najde, ale moc asi ne :)
Na druhou stranu jsou tu i dívky, které jsou odjakživa vychrtlé a snaží se nějaké to kilo nabrat, snaží se hodně jíst, a přesto jim dělá potíže přibrat a také bojují s kily, ale trochu jinak, než ty dívky, boující s nadbytečnou váhou.
Já nejsem ani jeden typ. Neřekla bych, že jsem tlustá, ale nejsem se svojí váýhou ani spokojená na 100%. Každý chlap to ale zná a říká, že snad žádná holka nikdy není v žádným případě se svým tělem spokojená a pořád se jí na ní samotné něco nelíbí a nejradši by něco změnila a vylepšila. Asi je pravda, že si často stěžujeme u mužů samy na sebe, já asi nebudu moc jiná, také si občas ráda postěžuju.
Na druhou stranu nejsem ten typ, co by se nedokázal najíst, nebo se nějak moc omezoval. Spíše, když fakt mám na něco chuť, tak si to prostě dám, jindy si zas dám něco zdravějšího nebo si jdu jednoduše zasportovat :) a hned mám lepší pocit a pak si zasejc dám něco méně zdravého. Přes den toho dokážu sníst i celkem málo, když chci, nebo nemám pomyšlení na jídlo, tak prostě sním docela i málo, a na jídlo někdy ani nemyslím, ale večír je to nejhorší, znáte to ne? Padne určitá hodina, na mě padne hlad, mlsná, ani sama nevím, a mám chuť večer vybílit celou lednici. :) :) Někdy odolám, ale někdy to neukočíruju a dopadne to, mno však to někdo znáte. ;)
Co z toho plyne ? U mě nic moc, Jsem jaká jsem, nejsem na sebe pyšná, chtěla bych pár kilo shodit, ale zase někdy, když vidím, jak mě přítel miluje, neřeší nějaké moje partie, na druhou stranu je spíše úplně žere a má mě rád takovou, jaká jsem a nechce na mě měnit nic, tak si řikám, že jsem šťastná, že to tak je, a to je hlavní, ne ?

BLÍŽÍCÍ SE NERVÍK.

8. května 2012 v 19:45 | PISTÁCIE



BLÍŽÍ se nám pomalu, ale jistě týden zápočtů a poté i samotné zkoušky. Přitom mi to přijde jako nedávno, co jsem skončila se zimním semestrem a už mám za chvíli končit ten letní ? :)
Tak pokud to dopadne dobře, zvládnu úspěšně všechny zkoušky, tak budu jedině ráda, už postupně, maličko se na mě směje a natahuje ke mě ruce to léto, na které se nemůžu dočkat. Ale ještě musím přetrpět toto.
Už i nervy začínají pracovat a jsem více a více ve stresu. Nejde to zastavit. Těším se, až to bude za mnou a oddechnu si zas na pár měsíců, než se to kolo rozjede znova.
Asi tu teď pár dní nebudu tolik aktivní, musím a chci to hlavně mít brzy za sebou, budu se snažit to zvládnout rychle a co nejlépe :) Snad se poštěstí.
I vám přeji mnoho úspěchů s blížícími se nervy vysokoškoláci a vám středoškolákům hlavně maturantům také mnoho pevných nervů a štěstí při losování otázek u ústních maturit. Vím, jaké to štěstí dělá divy, já měla nehorázně veliké, do dneška si to asi pořádně neuvědomuji, jak jsem to dokázala, opravdu při mě stálo tolik štěstí, jako asi za celý život zatím jeětě vůbec.
Držte se, snad se tu za měsíc či dva všichni sejdeme a napíšeme si, jak jsme to zmákli a bude dobře:)
p.s. to neznamená, že teď nebudu nic psát, samozřejmě, ale asi trochu méně, ale na blogy se budu snažit chodit, jak jen to půjde;) to se nebojte, aktivní chci být, občas ten oddech od učení jen uvítám.
Čaute, vaše

MŮJ "NEPŘÍTEL"

6. května 2012 v 21:33 | PISTÁCIE

Opravdového nepřítele snad nemám, tedy myslím v lidské podobě, a pokud takový je a někde existuje, nevím o něm, tak snad, pokud má problém ať se přihlásí.
Momentálně a dost často svým "nepřítelem" nazývám ČAS. Někdy se tak flákám, říkám si, na vše je dost času, ale pak se divím, když zjistím, že ono najednou už tolik času nezbývá, mám co dělar, abych dohnala, co se dá.
Proč jsem takový člověk ? Proč si většinu nechávám na poslední chvíli ? A přitom si říkám, že příště tro udělám jinak a vše lépe a včas si udělám, abych poté měla více klidu. Ale nakonec to se mnou vždy dopadne stejně. Jsem snad nenapravitelná.
Je to se mnou složité, a to ani nejsem ve znamení berana. :)
Ke mě to tak patří, tato povaha. Nemůužu si pomoct, amozřejmě se nesnažím být taková pokaždé, ale většinou mi přijde, co si tak pamatuju, že to tak se mnou dopadlo.
Já jsem asi ten typ člověka, co se jednoduše a často řídí tím oným známým pravidlem:
Co nemusís udělat dnes, odlož na pozítří. Já vím, je to trochu poupravené, ale u mě to sedí dokonale. Někdy to odložím ještě déle a to se pak nestačím divit, jaký mě dožene frmol ke konci.
Taková jsem prostě já. Máte to stejné ? :)

TAK TO CÍTÍM.

29. dubna 2012 v 20:03 | PISTÁCIE

Dnešek i včerejšek byly dny jedny z těch nej. Užívala jsem si to naplno, jak to sluníčko, náladu, atmosféru, vše mi dobíjelo neskutečnou energii a po celou dobu jsem prožívala neskutečnou pohodu, štěstí, lásku, jakou ještě nikdy.
Včerejšek mě utvrdil v tom, že můj přítel je skvělý fotbalista, už jsem o tom věděla dávno, protože je do tohoto sportu fakt zapálený, ale vidět ho i naživo, jak ho to baví, jak si to snad i užívá, nebýt toho protivnýho slunka, který po celou dobu zápasu ukrutně hřálo a zářilo.
A dnešek mě ještě více utvrdil v tom, jak ho miluju, jeden z nejkrásněji strávených dnů s ním.
Tento víkend byl božskej, úplně jsem zapoměla na všechny starosti, stresy a nervy, které mě v budoucnu čekají a kterým se za žádnou denu bohužel nemám šanci vyhnout. Ani nechci, ale to bych kecala, samozřejmě, že chci, ale zas pocit ten, že to všechno zvládnu a pak bude nádherné léto, úžasný dokonalý prázdniny s mým drahým
Myšlenkama jsem už jaksi někde jinde, než bych měla být, ale copak to po tomto víkendu jde myslet na něco jiného ?
Strach ? Mám i nemám. Bojím se ? Bojím i nebojím. Nepřiznat si strach by byal asi ta největší slabota. Ale v životě mě toho čeká ještě tolik těžkého, okšlivého, nepřéjemného, moc si nevybereme, akorát si to můžeme třebas usnadnit, a nebo nejít tou spletitou cestou sami, ale s někým milovaným, který nás při tom všem bude držet za ruce a šeptat nám do ucha, že bude dobře a ono vždy skutečně bude jednou dobře, dokud zas nepřijde ta těžší část života, která dřív či později vždy dorazí a k nám dopadne. Ale pookud opravdu vedle sebe máme někoho blízkého, není ten dopad ten nečekaný ani tak těžký, jako když jsme na vše sami, nemusíme být, většina z nás si to dělá sama, tu samotu ,prázdnotu, nicotu v sobě samém, a přitom je tak krásné žít život s někým druhým, vědět, že někdo stojí vedle nás, nebo nás zezadu objímá, či snad drží za ruku, když už bychom se měli vřítit do propasti... Nejtěžší je si to vše uvědomit a vůbec dát najevo city, city, city... myslím, že je pro nás vůbec ve všem nejtěžší projevovat, co cítíme, kdy naposledy jste řekli rodičům, že je máte rádi, nebo že vám chyběli ? Kdy naposledy jste příteli řekli, že ho milujete, že je pro vás jedinečný, že je nejlepší a podobně.
Kdy naposledy jste svému sourozenci řekli něco pěkného, od srdce, co vás oba chytlo za srdce a dojalo ? Možná i nad tím je někdy dobré se zamyslet. Ať už někdo radši koná než mluví a lásku radši vyjadřuje činy, i ta slova často zahřejí u srdce víc, než si dokážeme představit, pokud jsou upřímná a věrná.

ŽRAVÁ.

25. dubna 2012 v 12:16 | PISTÁCIE

Myslím si, že to se mnou nakonec nebude tak špatné. Zrovna před chvílí jsem dovařila špagety. Jasně, každý výborný a zkušený kuchař si řekne, nic složitého, taková prkotina pro děcka. Ale já jsem si trošku dneska zaexperimentovala, smíchala nejrůznější ingredience, včetně koření na špagety, a výsledek ?
Musím se přiznat, a sama sebe konečně také jednou pochválit, že dlouho jsem si tak nepochutnala na něčem vlastním, co jsem stvořila svýma levýma rukama :D :)
Obrázek nic moc, ve skutečnosti to samozřejmě nejen vypadalo, ale i nádherně vonělo, a chuť fakt dobrá musím říct.
Aspooň vím, jakou omáčku si tentokrát ke špagetám budu vždy vařit, někdy třeba s menší obměnou nebo novou ingrediencí, ale jinak mi to takto vyhovuje :) Já jsem byla vždy na špagety ulítláý a miluju je v mnoha provedeních, nikdy se jich nenabažim. Jsou to těstoviny, které se dají podávat snad s čímkoliv. Mňam!!


 
 

Reklama