-- KNIŽNÍ RECENZE --

CESTA DO LIDSKÉ DUŠE, DO NITRA ČLOVĚKA

2. srpna 2017 v 9:05 | PISTÁCIE
Chcete zažít cestu kolem světa a přitom strávit chvíle doma bez nutnosti trmácení se kamkoliv ven? Některé knihy to dovedou. A právě tohle je jedna z nich.


SAMOTA - NATALIO GRUESO

 nakladatelství HOST 

Kniha nenabízí jen zajímavou obálku, která naláká nejednoho čtenáře a milovníka přebalů. Dílo nám přináší kouzelný, napínavý příběh plný fantazie a citů, touhy, spravedlnosti, vděčnosti, ale i humoru. Prolínají se v něm dějové linie více hrdinů na více místech.
Seznamujeme se s krásnou japonkou Keiko, která vyhlásila "soutěž" o nejlepší příběh. Vítěz s ní má strávit noc. Důležitou postavou je také zloděj Bruno Labastide. Vypracoval se jako hotelový poslíček v profesionálního lháře okouzlující starší ženy, které okrádal. Muž, který lidem předepisuje knihy, nebo třeba mladý pašerák slov. Objevuje se zde více postav, které se setkávají a jejich osudy se prolínají, alespoň na čas.
Každá z postav je velmi osamělá. Ale svým způsobem jim to vyhovuje. Nehodlají nic měnit. Samota je to, co k nim sedí.
Jejich osudy nás dokážou zasáhnout, prolomit v nás emoce. Zamyslet se nad lidským životem a tím, zda jsme osamocení, zda jsme šťastní a jestli žijeme naplno.

Cesta kolem světa

Román vás zve na neobyčejná místa po celém světě, aniž byste se museli zvednout z postele a přestat číst. Z Paříže do Buenos Aires, z Benátek do Šanghaje, z Guatemaly do Bagdádu. Stačí se uvelebit a nechat se unášet magickými příběhy a kouty, které nám kniha popisuje.

Mě osobně kniha bavila moc. Ze začátku jsem se do příběhu musela postupně dostat, ale pak už to šlo samo a hltala jsem každé slovo. Baví mě jednoduše knihy, kdy se dostáváme do různých míst na zemi, cestujeme, putujeme společně s hrdiny, a skáčeme z jednoho kontinentu na druhý, a zažíváme nejrůznější dobrodružství.

UKÁZKA:

Upřeně se na mě podívala. Poprvé. A i když od té doby v řece uplynulo hodně vody, na tu chvíli nikdy nezapomenu. Ten okamžik, kdy na mně sladké Keičiny oči poprvé spočinuly pohledem. V tom pohledu byla obsažena všechna melancholie světa. Byl to tajný průchod do lákavého neznáma, bezpochyby nebezpečného, ale neodolatelného. A já, Bruno Labastide, jsem opět začal koketovat s nebezpečím


A co vy? Máte rádi podobné knihy ? Doporučili byste mi nějakou podobnou, či jinou oblíbenou knihu ? :)


ALENA MORNŠTAJNOVÁ. MOJE VELKÁ SRDCOVKA.

27. července 2017 v 16:08 | PISTÁCIE
Pokud jste takoví nadšenci do literatury a beletrie jako já, nesmí vám uniknout tato česká autorka. Často slýchávám názory, že čeští beletristé nestojí v dnešní době za nic. Já tento názor nezastávám, naopak se ho snažím vyvracet. Podle mě je to holý nesmysl. Člověk jen musí filtrovat ty lepší a horší (ohrané) autory, kteří nám jsou všude podstrkováni.
Myslím, že existuje řada těch dobrých, kteří pořád nejsou tak známí, ale mělo by se o nich víc psát, a hlavně by se měli více číst jejich díla.
Mezi těmito by měla zaznít jména jako Petra Hůlová, Petra Soukupová, Barbora Šťastná, Jana Šrámková, Jiří Hájíček, Anna Bolavá, Hana Androníková, Viktorie Hanišová, Markéta Hejkalová, a nebo moje momentální srdcovka v podobě knih Aleny Mornštajnové.
Znáte některá z těchto jmen? Budu moc ráda, pokud ano :)
Jasné, na první pohled zde převažují ženská jména, ale to nic nemění na tom, že každá jednotlivá kniha je kvalitní, a přesto mám knihy od jediného výše zmíněného mužského stejně nejraději. To mi věřte :)

Já bych se v tomto článku ráda zastavila u posledního zníměného jména, jímž je Alena Mornštajnová. Tato česká spisovatelka mě uchvátila všemi svými díly a tím posledním mě zasáhla hluboko do srdce.

Miluju všechny její tři prozatimní knihy - Slepá mapa, Hotýlek, Hana. Ráda bych je nyní trochu blíže nastínila a snad vás alespoň jedna z nich zaujme a najde si místo ve vaší knihovně.

vyšla: 2013, nakladatelství HOST

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství.

To je úvodní věta z databáze knih, která řekne docela dost a zároveň nic navíc nepoodhalí. Mám moc ráda knihy typu vyprávění životních příběhů prolínajících se skrz několik generací v jedné i více rodinách. Baví mě také osudy odehrávající se za nejrůznějších historických epoch - třeba za světových válek, komunismu, okupace ... baví mě retrospektivní vyprávění a přeskakování linií dob i jednotlivých lidských osudů. A to vše a daleko více splňuje zmíněná kniha. Pokud vás to také osloví, směle do toho :)


vyšla: 2015, nakladatelství HOST

Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté.
Další famózní dílo odehrávající se v historické době, za období komunismu, které také nabízí opravdu zajímavé téma, týkající se historické tématiky, která se snoubí s vyprávěním o erotickém hotýlku a osudech mnoha lidí, kteří hotel navštěvují, ale i těch, kteří ho provozují. Co vše, se s takovým hotelem v tomto nepříliš veselém období, a jeho návštěvnících, ale i majitelích událo... to vám poví právě tato kniha.


vyšla: 2017, nakladatelství HOST

Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu?
Ještě není konec roku, pro mě ale jednoznačně nejlepší objev a kniha za rok 2017. jedním slovem famózní. Nemám co dodat. Vše, o čem jsem mluvila v předchozích knihách, se objevuje i zde. Ale mnohonásobně více a lépe. Historie, prolínání osudů, retrospektiva, tragické, i veselé osudy lidí za druhé světové války, které berou dech. Přečteno na jeden zátah. Já tu knihu miluju. Co vše se dokáže už před válkou, při ní, ale i po ní odehrát, to nebere rozum. Neskutečné, co dokážou lidé zažít, ale i to, co dokážou v životě ustát, i když už jsou v koncích a na vše sami, a přesto žijí dál (nebo přežívají?). ale i tak, žijí dál, bojují za to, co jim zbylo, holý život.


Vlastně jsem vám nic moc neřekla a neprozradila, ale o tom to je. Chtěla jsem jen navnadit na tuhle trojici knih, které mě totálně odzbrojily. Miluju každou jednotlivou z nich. Pokud nevíte, co číst, tady máte zaručené tipy.

MÁTE UŽ SVOU DATABÁZI KNIH?

26. června 2017 v 17:12 | PISTÁCIE
Hlavní stránka profilu může vypadat třeba takto, tohle je ta moje. A co vy? Máte svůj profil?

www.databazeknih.cz

... jedná se o velmi užitečný knižní portál, který je tu pro každého nadšeného knihomola.
Co všechno se na webu dozvíš, a hlavně co přináší?
  • vlastní profil
  • přehledy aktuálně čtených i přečtených knih
  • možnost komentování, psaní vlastních názorů i recenzí
  • tvorba vlastních seznamů, knižní výzvy
  • žebříčky toho nejlepšího i nejhoršího
  • ukládání oblíbených autorů, citátů
  • doporučení díky hodnocení čtenářů
  • hledání knih dle žánrů, či aktualit
  • seznamování se se zajímavými čtenáři
  • .... a mnoho dalšího
Díky této stránce se dostanete velmi snadno do knižního světa. Otevřou se vám skvělé možnosti propojování literatury a čtenářů.

Na hlavní stránce profilu je vždy aktuální přehled toho, co daný uživatel čte. Tyto dvě díla čtu zrovna teď já. A co máte rozečteno vy?
Znáte tento portál? Líbí se vám? Pokud už máte svůj čtenářský účet, klidně si mě přidejte, ráda s vámi budu sdílet své názory a zkušenosti literárního světa.

Č JAKO ČESKO, P JAKO PRAHA ... Č JAKO ČÍNA, P JAKO PEKING ...

23. října 2013 v 15:06 | PISTÁCIE
http://wien.czechcentres.cz/cs/galerie/foto/page:5/
K této knize jsem se dostala vskutku velkou náhodou, nebýt mé praxe, nepoznala bych řadu zajímavých prozaiků a básníků. Jednak mi praxe poskytla se naučit řadu zajímavých dovedností, jako jsou korektury, psaní anotací, sestavování sborníku, psaní úvah a esejí, zapisování harmonogramů a další zajímavé úkoly, ke kterým bych se samovolně možná ani nedostala...
Ale také mi umožnila objevit nejednoho zajímavého člověka v oblasti literatury. Já osobně jsem osoba, která není moc do poezie. Nevidím v tom nic úžasného, co bych si s chutí četla po nocích. Nejsem ten, kdo by si sedl a hltal jedním dechem básně a viděl v nich smysl života. Povětšinou ani básně nechápu. Jasný, je nesmysl si říkat, co tím chtěl básník vlastně říci, ale já kolikrát ani nepochopím, o čem se jedná, co čtu, a některé básně mě natolik odradily, že jsem přestala věřit, že bych kdy vůbec si k nim nalezla byť sebemenší cestu... A už vůbec nedokážu nějakou báseň vytvořit. O tom se radši ani nezmiňuji.
Za to já a próza, to je úplný opak veškeré poezie u mé osoby. A když jsem náhodou objevila knizu (viz. levé foto), byla jsem opět nadšená tím, co čtu. A také, že to není poezie.
Proč vám jí sem vůbec zmiňuji ? Protože podle mě stojí za to, strávit nad ní čas a přečíst si jí až do konce.:) Já to udělala a nelituji.
Markéta Hejkalová je už celkem zaběhnutá autorka, 53letá spisovatelka, překladatelka, pracující i v rodinném nakladatelství Hejkal, nebo pořádající každoroční podzimní knižní trh v Havlíčkově Brodě, ale i tak možná pro řadu čtenářů neznámá. I pro mě do této doby ano.
A proč si tuto knihu půjčit ? Jelikož a protože je to opět něco jiného, než by si kdokoliv myslel... Prolíná se zde několik příběhových linií, několik vyprávění o na první začtení zdánlivě cizích lidech, u kterých postupně zjišťujeme, že si tak úplně cizí všichni ve všem nejsou, ale naopak, některí z nich si jsou blíž, než by si mysleli, nebo spíše, než bychom my sami čekali. Příběhy se odehrávají v Praze, Pekingu a Finsku v dnešní současnosti, ale celé se to točí kolem tří kamarádek, které se nejvíce přátelily za mlada ve 40.letech. Životní osudy jim ale jejich společné cesty rozdělily a my zjišťujeme, proč tomu tak bylo a jestli se vůbec kdy ještě setkají či nikoliv ...
Nevím, zda je můj popis dostačující, ale chtěla jsem vás jen nahlodat. Nemohu a nechci víc prozrazovat, protože si myslím, že tím bych už řekla příliš. Jak jsem již psala výše, je to celé zamotané, a člověk se musí prokousat nejprve pár desítkamí stránek, aby vůbec pobral, co se děje, a že to nejsou jen jakési nahodilé povídky, ale mezi sebou rozházené příběhy lidí, které se postupem času víc a víc odhalují a dávají smysl... :) není to těžké na čtení ani pochopení, ale člověk se musí začíst a musí ho to bavit. A to věřím, že u téhle knihy rozhodně nehrozí, že by se nepovedlo.
Teď už jen s chutí do toho.. snad jsem alespoň jednoho človíčka oslovila...


JO NESBO - SNĚHULÁK.

1. září 2013 v 20:46 | PISTÁCIE
https://itunes.apple.com/cz/book/snehulak/id564840977?mt=11

Už uplynulo pár týdnů od doby, kdy jsem dočetla tuto famózní četbu. A proč používám slovo famozní se dozvíte v mžiku. Nejdříve pár slov k samotnému autorovi, protože ho třeba někteří vůbec nemusíte znát.
Jo Nesbo je současný norský spisovatel, který se v literatuře vydal směrem ke kriminální tématice. Na svém kontě už má více jak 10 knih. Získal již řadu ocenění, přeložený už byl do více jak 35 jazyků a vydaný ve 140 zemích a v Norsku už se mu prodalo víc než 1,5 milionu výtisků. Řekla bych, že postupem času se dostává víc a víc i k nám, už pozoruju, jak lidé o něm začínají zjišťovat a velmi dobře i na něj reagovat.
Já osobně jsem jako první sáhla po knize s názvem Sněhulák, protože o ní jsem toho slýchala nejvíce. Jediné, co mě mrzí je to, když jsem se dozvěděla, že ne všechny knihy jsou už u nás od něj přeložené, což by mi normálně nevadilo, pokud by tyto jeho kriminální na sebe nějakým jistým způsobem nenavazovaly.
Nejde ani tak o návaznost příběhů, ale spíš o hlavního hrdinu, který je důležitý pro každou jeho kriminální knihu Jedná se o vyšetřovatele, kriminalistu, který v každém díle pátrá po zločinci či zločincích a který se údajně od první až po poslední knihu jistým způsobem vyvíjí (nejdřív je z něj alkoholik, pak se z toho dostává, a podobně). Ale co je horší, knihy, které už jsou u nás přeložené, nejsou přeložené postupně, od první Nesbo vyšlé knihy, ale překladatelé si to překládají a následně vydávají podle sebe (tudíž Sněhulák je tuším asi sedmá kniha v pořadí, a když jsem knihu četla, něco jsem se o tom hlavním hrdinovi se jménem Harry Hole dozvěděla, ale netušila jsem, jaký byl třeba v předchozích dílech.Ale to je asi jediná zásadní věc, která mě na tom všem mrzí, i tak je to parádní čtení.
Ale už k samotnému ději. Jak jsem řekla, jedná se o kriminální zápletky. Ve sněhulákovi hraje důležitou roli, co jiného, než sníh, sněhulák a zima. Co jiného by se tu řešilo, než vraždy, a zde se jedná o několik vražd od jednoho sériového vraha, kterého se Harry se svým týmem snaží dopátrat. Neustále se v celé knize mění hlavní podezřelý. Jen co někoho odhalí a jsou mu na stopě, v zápětí se ukáže, že není vrahem, a postupem času pátrají po dalším a po chvíli zas po někom jiném. Nakonec se ukáže, že vrahem je někdo, koho jsem hned na začátku vyloučila. Hodně šokující pro mě. Fantastické čtení. Někde se objevují opravdu detailní popisy vražd, a celkem mi z toho šel mráz po zádech, hlavně když jsem knihu četla jen s lampičkou v pokoji pod dekou a sama doma.... brrr
Neříkám, že se to každému bude zamlouvat a knihy od tohoto spisovatele jsou jeho šálkem kávy, ale mě tato moje první přečtená Nesbovka doslova nadchla a už se nemůužu dočkat, až sáhnu po další. Jen nevím, kterou další kriminálku si od něj mám vybrat. Pokud jste už někdo od něj cokoliv četl, dejte tip, po které další bych měla sáhnout. Díky a těším se i na vaše názory :)


ČETBA - ČERVEN 2013.

4. července 2013 v 21:06 | PISTÁCIE
Po zkouškovém jsem získala konečně chuť a sílu vrhnout se a dočíst mnou rozečtené knihy, které se mi tu válely během zkoušek opravdu dlouho, pořád se mi na ně přášilo a já neměla náladu se na ně vrhnout, jen jsem je obloukem obcházela a vrhala na ně zlověstné pohledy. Nyní mě to konečně nakoplo a já se naplno opět věnuji čtení té fúry nedočtených, ale i některých nově objevených... tady máte některé z nich, které jsem měla možnost v červenu přečíst... :) pokud nějaké znáte, sem s vašimi názory, a pokud máte jiné tipy, budu jedině ráda :) prázdniny mám do října, takže času na četbu bude víc než dost, těším se na vaše literární tipy !!!!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ZUZANA BRABCOVÁ - ROK PEREL


Celkem zajímavá tématika - homosexualita, bisexualita. Knihu podobného tématu jsem nikdy nečetla, tohle je moje první a celkem mě překvapila.
Hlavní hrdinkou je zde čtyřicetiletá Lucie, která je matkou a manželkou od rodiny, ale ubíhajícím věkem zjišťuje, že pociťuje změnu v orientaci. Začne přemýšlet i o minulosti a zjiťuje, že i v dětství se projevovaly různé znaky toho, že se jí líbily dívky.
Je to kniha hodně psychologicky založená, dozvídáme se, že Lucie je v psychiatrické léčebně a v knize se nám zpovídá ze svých pocitů a myšlenek o homosexualitě i bisexualitě.
Často mi některé pasáže přišly až moc do hloubky pitvané a psychologické, mnohdy jsem úplně všemu nerozuměla. Občas jsem se v těch pocitech a popisech myšlenek ztrácela.
To je asi to zásadní, co mi tam vadilo.
Ale jinak musím říct, že to byla kniha se zajímavou a pro mě dost zatím knižně neprobádanou tématikou. Kdybyste po mě chtěli jiného autora se stejnou tématikou, tak vám snad nevymyslím z hlavy ani jednoho. Ale kdybyste měli nějaký tip na podobnou knihu, od jiného autora, tak sem s ní, ráda si přečtu něco podobného.

SVĚT NENÍ JEN V TVÝCH KNIHÁCH A MAPÁCH, SVĚT JE VENKU.

28. června 2013 v 20:18 | PISTÁCIE

Ve středu jsem měla tu čest dočíst tuto famózní četbu. Vskutku jsem ráda, že jsem skoro ani moc neváhala a pustila se do čtení. Z počátku mě sice trošku odradil Pán prstenů, jelikož jsem se už vícekrát pokoušela přečíst první díl, ale jak už mám asi na stotisíckrát shlédnutý film, nějak jsem se nemohla donutit dočíst knihu. Tady se nakonec ukázalo, že je to něco jiného, protože Hobbit už je sice částečně zfilmovaný, ale pořád jsem neznala celý příběh, a tak jsem se mohla s chutí začíst.
Myslím, že je ještě brzy srovnávat film s knihou, jelikož pořád čekáme na druhý a tetí díl filmu, ale možná se do toho časem pustím. V tomto článku se chci ale plně věnovat pouze a jenom knižní verzi tohoto příběhu.

Četbu jsem si stáhla do svého kindlu a mohla se v klidu a pohodlí svého domova začíst. Překvapilo mě, že na to, jak filmoví tvůrci slibují tři díly skvělého Hobbita, kniha oproti tomu tak rozsáhlé čtení nenabízí. Já ji měla v kindlu asi na nějakých 226 stran, plus minus ? To znamená, že kdo se skutečně začte, má ji během chvíle přečtenou.
Kdo jste viděl první díl, tak snad vám ani nemusím říkát, o čem Bilbův příběh pojednává, ale myslím, že i tak je to celkem profláklý příběh.

Nuže, stejně to vezmu trošku ve zkratce pro vás, kdo netušíte:
Hlavním hrdinou je mladý a malinký hobit Bilbo Pytlík z Kraje (kterého známe z Pána prstenů už jako starého hobita), který celý život neprožil nic zvláštního ani dobrodružného, dá se říct, že z Kraje a ze své hobití nory skoro nikdy pořádně nevystrčil paty. Jednoho dne se střetne s kouzelníkem Gandalfem, taktéž známý z Pána prstenů, který ho označí Bilba proti jeho vůli označí za vynikajícího lupiče a přivede mu do nory společenstvo trpaslíků, kteří plánují cestu k Osamělé hoře. Zde je bývalý hrad trpaslíků s velkýým pokladem, který ukradl a nyní obývá obávaný drak Šmak, který pobyl tucet trpaslíků a nyní si hoví na pokladu.
Trpaslíci v čele s trpaslíkem Thorinem Pavézou (bývalým majitelem pokladu) a dalšími trpaslíky se vydávají na dobrodružnou a strastiplnou cestu za pokladem (a také s naším malým a jak se ukáže později, celkem nebojácným hobitem). Jak to dopadne vám neřeknu, sama jsem byla celkem překvapená, co na mě jako na čtenáře na konci knihy čekalo.

Jedná se o literární dílo z roku 1937. Jak rok napovídá, není to nejmladší čtení, ale to bych řekla, že jí jedině dodává o to víc na kouzlu a atraktivitě. Když si pomyslíte, že čtete ještě meziválečnou literaturu, nemáte z toho nutkání roztáhnout koutky u pusy ? Já tedy ano, ale omluvte mé bláznové nadšení, hold tady se pozná skutečný knihomil a student literatury xD.
Jak asi celá recenze poukazuje z mého vyprávění, celé čtení mě velmi nadchlo a připravilo mi skvělý zážitek. U této kniy jsem se bavila od začátku až po samotný závěr.A i když se jedná o zcela smyšlený příběh, se smyšlenými postavami, prostředím i časem, ani trošku tomu nebírá na kráse a čtivosti. Doufám, že jsem někomu dala tip na dobré večery s knihou a kávou, a že z toho budete mít na závěr tak super pocit, jako já.:)

p.s. slibuji i článek o srovnání knihy s filmem, ale to až někdy v budoucnu!!!



TRIO KNIH OD SOUKUPOVÉ.

10. dubna 2013 v 20:00 | PISTÁCIE
Doufám, že teď potěším příznivce spisovatelky Petry Sokupové, viď Goov.:)
Včera jsem po dlouhém úsilí přečetla další knihu od této české prozaičky, a to knihu "Zmizet" (2009). Konečně jsem zdolala všechny její 3 prózy a rozhodla jsem se o všech třech pár krátkých slov napsat.:) Od této autorky rozhodně nečekejte žádná tenká díla...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
http://www.bookfan.eu/novinka/260800
MARTA V ROCE VETŘELCE (2011)



Tuto knihu jsem četla jako první a už jsem se o ní prohodila pár slov v březnu, viz. http://vickinky.blog.cz/1303/marta-v-roce-vetrelce. Je to kniha asi o 320 stranách, což mě ale vůbec neodradilo, naopak jsem byla velmi zvědavá, co mě čeká. A musím se přiznat, že tuto knihu mám od ní nejraději. Jak jsem zmínila v březnovém článku, jedná se o jakousi vymyšlenou, fiktivní zpověď 19leté dívky, které končí prázdniny a nastupuje na VŠ, zažívá a poznává nové prostředí, lidi a její život se radikálně mění. Už není malou holčičkou, ale začíná dospívat a zjišťovat, jaký je život doopravdy.
O to víc se mi líbila, protiže jsem se sama do této dívky dokázala vžít, sama jsem před rokem a půl nastupovala na VŠ, a v hodně věcech jsem měla podobné pocity. Je to asi spíše pro nás vrstevnice, které se dokážeme vcítit do hlavní hrdinky a představit si tam každá sama sebe v její situaci a životních osudech, které prožívá.
Pokud nevíte, kterou knihu si od ní vybrat a nechce se vám číst všechny, toto je určitě jasná volba:) za mě asi její nejlepší kniha.

KLUB RADOSTI DNEŠNÍHO DNE.

8. dubna 2013 v 11:41 | PISTÁCIE
http://www.beletrie.eu/knihy/klub-radosti-dnesniho-dne.html
Velmi pravdivá kniha, ze které by si měl vzít příklad každý, kdo má v dnešní době založený jakýkoli účet ve virtuální síti přátel ať už mluvíme o Facebooku či jiné sociální síti.
Ze začátku příběhu nás vypravěč seznamuje s několika osobami a zjišťujeme, že na FB je nově založená skupina KLUB RADOSTI DNEŠNÍHO DNE. Kam se kdokoli může připojit a napsat, co ho ten den potěšilo. Ze začátku to může vypadat nevinně, jako vždy a vše, když se seznámíme na netu s novými, neznámými lidmi, o kterých ve skutečnosti nevíme, kdo je vlastně na druhé straně. Jsme třeba mladé 15leté Moniky Nové a chatujeme si s 18letým Patrikem Dvořákem, ale ve skutečnosti nevíme, že za tímto profilem se může skrývat třeba skutečný Patrik Dvořák, kterému je 50 let, na fotce je to třeba on, ale z dob studentských a ve skutečnosti je obtloustý a má plešku a perverzní myšlenky.To se člověk nedozví, dokud se s dotyčnou osobou nesjedná schůzku a myslí si, jak to bude dokonalé rande a jak spolu budeme chodit a vše bude super, dokud neodhalíme pravdu. Ale pak už může být pozdě...
Nejen na tohle, ale i na mnohem další upozorňuje toto dílo od Petry Braunové, které mě úplně vtáhlo a napjatě jsem četla, jak to vlastně skončí. Sice jsem vylíčila trošku jiný příběh než se ve skutečnosti odehrává v knize, ale nechci nic prozrazovat. Jen dodám, že se také jedná o jakousi falešnou identitu skrytého člověka na sociální síti, který si hraje na někoho, kým není a klame druhou osobu. V dnešní době bych řekla, že podobný zážitek má za sebou mnoho z nás dívek, které se nějací týpci snažili obelhat právě tímto nehezkým způsobem.
Jak to celé v knize začalo, kdo to byl, proč to dělal a s jakým úmyslem, a hlavně, jak se celá situace vyhrotila, přesně to vám neprozradím. Jen dodám, že je to velmi zajímavý psychothriller, který bohužel reaguje na to, co se v dnešním světě skutečně děje. Mnoho lidí si nedává pozor, často sděují i velmi soukromé informace přes chat lidem, které v životě neviděli, a mnohdy to nedopadne vůbec dobře. Dávejte si pozor, a především si určitě skočte do knihovny pro tuto knih, která stojí za přečtení.:)


50 ODSTÍNŮ ČEHOSI.

5. dubna 2013 v 16:05 | PISTÁCIE
http://goodereader.com/blog/uploads/images/fifty-shades-of-grey-review.jpg

Nemohu si pomoct, ale na tuhle knihu nejde nezareagovat, bohužel v negativním slova smyslu. Přesvědčil mě k tomu hlavně fakt toho, že jsem si k této knize přečetla velmi výstižný článek v programu Mladé fronty DNES od Tomáše Poláčka. Já nemužu jinak, než s tímto článkem naprosto souhlasit. Kdo jste ho nečetl, rozhodně na to mrkněte, stojí to za to. Já se celkem nasmála, ale protože to bylo vtipné a výstižné. Velmi skvěle a dokonale shrnul celou knihu.
Musím se přiznat, že jsem "Fifty shades of grey" přečetla, ale o to víc mi tento článek v novinách přinesl a o to víc jsem chápala, co v něm chce čtenářům sdělit a o čem tam psal, se mi z knihy přesně vybavovalo.
V podstatě knihu zavrhuje a nás čtenáře seznamuje s tím, že nechápe, jak to může být bestseller. Já osobně také ne. Nedala bych za to ani korunu a přitom si to ženy a ba co víc i muži kupují. Navíc je to prodávanější než Harry Potter a Šifra Mistra Leonarda ? No tak k tomu už není co dodat. A přitom, co na tom lidi tak láká ? Překlad knihy je naprosto příšerný. Velmi rychlý, nekvalitní, jen aby to šup šup bylo na pultech obdchodů a lidi mohli číst jak zběsíli a hltat každé příšerné slovo ??? V dnešní uspěchané době se není co divit, ale i přesto se divím, sakra, když už se něco stane bestsellerem, a člověk za to má dát 900 kč nebo kolik, aby to taky za něco stálo, překladatel by si s tím měl dát obzvlášť práci. Mnohem radši jsem si nedávno zašla do levných knih a utratila velké peníze tam, sice za levné a přesto daleko lepší a pro mě kvalitnější knihy než je toto, koupila jsem si Patrika Ouředníka, Květu Legátovou a Radka Johna ("Memento"). O dost lepší čtení, které se nestydím mít doma v knihovničce.
Jak se Poláček v článku dále zmiňuje, neustále opakování slov a slovních spojení nemá konce. Vesměs musím říct, že celý prostředek knihy se skoro nic nedělo a já tu knihu prozívala a trvalo mi asi měsíc, než jsem se donutila to dočíst do konce.Kdo čeká nějakou velkou erotiku a při čtení to, že bude mít větší chuť na sex, ten bude nejspíše velmi zklamaný. Na to, kolik jsem na začátku myslela, že tam bude žhavých a vzrušujících scén, tak celkově tam bylo spíš více té omáčky kolem toho, než samotného činu.
Jediné plus bych k tomu řekla, je to, že od toho neočekávejte nic zvláštního ani světového. Jako čtení na relax, u kterého nemusíte přemýšlet je to ideální, ale rozhodně bych to nepovažovala knihou roku nebo nějakým podobným blábolem, to už je "trošku" přehnané. Nemyslíte? Kdo to četl, jak se Vám to (ne) líbilo ? :) Těším se na Vaše názory.


P.s. píšu sem hlavně proto, že mi to nedalo nevyjádřit se k tomu a ráda bych znala i názory Vaše. :) A dodala bych, že jsem nedávno četla, že od roku 2014 se můžeme těšit na filmovou podobu této knihy, v hlavní roli nejspíše Emma Watson, o čemž asi všichni víte, tak snad aspoň něco dobrého do budoucna ? :) nechme se překvapit, musíme doufat, že to knihu v mnohém předčí, ale kdo ví...

 
 

Reklama