ALENA MORNŠTAJNOVÁ. MOJE VELKÁ SRDCOVKA.

27. července 2017 v 16:08 | PISTÁCIE |  -- KNIŽNÍ RECENZE --
Pokud jste takoví nadšenci do literatury a beletrie jako já, nesmí vám uniknout tato česká autorka. Často slýchávám názory, že čeští beletristé nestojí v dnešní době za nic. Já tento názor nezastávám, naopak se ho snažím vyvracet. Podle mě je to holý nesmysl. Člověk jen musí filtrovat ty lepší a horší (ohrané) autory, kteří nám jsou všude podstrkováni.
Myslím, že existuje řada těch dobrých, kteří pořád nejsou tak známí, ale mělo by se o nich víc psát, a hlavně by se měli více číst jejich díla.
Mezi těmito by měla zaznít jména jako Petra Hůlová, Petra Soukupová, Barbora Šťastná, Jana Šrámková, Jiří Hájíček, Anna Bolavá, Hana Androníková, Viktorie Hanišová, Markéta Hejkalová, a nebo moje momentální srdcovka v podobě knih Aleny Mornštajnové.
Znáte některá z těchto jmen? Budu moc ráda, pokud ano :)
Jasné, na první pohled zde převažují ženská jména, ale to nic nemění na tom, že každá jednotlivá kniha je kvalitní, a přesto mám knihy od jediného výše zmíněného mužského stejně nejraději. To mi věřte :)

Já bych se v tomto článku ráda zastavila u posledního zníměného jména, jímž je Alena Mornštajnová. Tato česká spisovatelka mě uchvátila všemi svými díly a tím posledním mě zasáhla hluboko do srdce.

Miluju všechny její tři prozatimní knihy - Slepá mapa, Hotýlek, Hana. Ráda bych je nyní trochu blíže nastínila a snad vás alespoň jedna z nich zaujme a najde si místo ve vaší knihovně.

vyšla: 2013, nakladatelství HOST

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství.

To je úvodní věta z databáze knih, která řekne docela dost a zároveň nic navíc nepoodhalí. Mám moc ráda knihy typu vyprávění životních příběhů prolínajících se skrz několik generací v jedné i více rodinách. Baví mě také osudy odehrávající se za nejrůznějších historických epoch - třeba za světových válek, komunismu, okupace ... baví mě retrospektivní vyprávění a přeskakování linií dob i jednotlivých lidských osudů. A to vše a daleko více splňuje zmíněná kniha. Pokud vás to také osloví, směle do toho :)


vyšla: 2015, nakladatelství HOST

Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté.
Další famózní dílo odehrávající se v historické době, za období komunismu, které také nabízí opravdu zajímavé téma, týkající se historické tématiky, která se snoubí s vyprávěním o erotickém hotýlku a osudech mnoha lidí, kteří hotel navštěvují, ale i těch, kteří ho provozují. Co vše, se s takovým hotelem v tomto nepříliš veselém období, a jeho návštěvnících, ale i majitelích událo... to vám poví právě tato kniha.


vyšla: 2017, nakladatelství HOST

Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu?
Ještě není konec roku, pro mě ale jednoznačně nejlepší objev a kniha za rok 2017. jedním slovem famózní. Nemám co dodat. Vše, o čem jsem mluvila v předchozích knihách, se objevuje i zde. Ale mnohonásobně více a lépe. Historie, prolínání osudů, retrospektiva, tragické, i veselé osudy lidí za druhé světové války, které berou dech. Přečteno na jeden zátah. Já tu knihu miluju. Co vše se dokáže už před válkou, při ní, ale i po ní odehrát, to nebere rozum. Neskutečné, co dokážou lidé zažít, ale i to, co dokážou v životě ustát, i když už jsou v koncích a na vše sami, a přesto žijí dál (nebo přežívají?). ale i tak, žijí dál, bojují za to, co jim zbylo, holý život.


Vlastně jsem vám nic moc neřekla a neprozradila, ale o tom to je. Chtěla jsem jen navnadit na tuhle trojici knih, které mě totálně odzbrojily. Miluju každou jednotlivou z nich. Pokud nevíte, co číst, tady máte zaručené tipy.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Míša | traveldiary.blog.cz Míša | traveldiary.blog.cz | E-mail | Web | 27. července 2017 v 16:24 | Reagovat

Díky za tipy! :)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 27. července 2017 v 22:02 | Reagovat

No, chtěla jsem napsat to, co Míša nade mnou. Jsme dost ve shodě: Hájíček, Hůlová, Soukupová, Androniková. Čtení je krásný... :-)

3 Anička Anička | Web | 31. července 2017 v 19:01 | Reagovat

Barbora Šťastná je moje velká oblíbenkyně! :) Též si myslím, že by se čeští autoři neměli shazovat. Moc pěkný článek. Také děkuji za milý komentář u mě na blogu, budu ráda, když se opět vrátíš.

https://thewaybya.blogspot.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama