
http://detstvolandia.ru/wp-content/uploads/2011/06/Kids-Tree-Final-Art.jpg
Dnešní oběd jsem strávila u přítelovy babičky, kterou jsem si zamilovala hned od prvního okamžiku, kdy jsme byly spolu. Má neskutečně skvělý smysl pro humor, úžasnou povahu a boží hlášky. Navíc občas úplně přesně neslyší, to, co jí zrovna dotyčný říká, a překomolí to do různých vtipných slov a vět. :) Je úžasná. S ní je sranda, člověk se s ní neustále směje, občas i vybuchne smíchy, až do samotných slz. Ona sama se občas směje, až se za břicho popadá, a to už nevydržím, a směju se s ní na plné kolo ... je to těžké popsat, člověk by to musel zažít, a já jsem šťastná, že jsem to zrovna já, kdo u toho a s ní může být!!! Kdyby to jen šlo, adoptovala bych si jí hned, ale i tak nějak svým způsobem je jakoby moje rodina. A toho si vážím, že jí občas mohu vídat, povídat si s ní a trávit s ní můj volný čas.
Dnes nám navíc vyprávěla své příběhy z mládí a dětství, kdy se natropila dosti hloupostí a průšvihů. Ale ona to vždy dokáže tak skvěle podat, že i sebevětší průšvih v jejím podání je vtipný, a jakoby se nic vážného vlastně nestalo. Je vtipná, i když si to třebas sama nemyslí. Já se vždy usmívám, a jsem ráda, když něco vypráví.
A dnešním dnem s ní nemohu než souhlasit. Hlavně, když nám říkala o tom, jak byli s manželem a jejich partou skvělí, nerozluční kamarádi a jakých psích kousků se nadováděli. Což si my mladí prý ani nedovedeme představit.
Tak nějak jsem s ní musela souhlasit. Co vlastně my mladí dnes ? Máme už jen ten náš počítač, mobil a plnou hlavu starostí se školou. Já osobně jsem ještě zažila skvělé dětství a mládí, bez Facebooku, bez počítače, bez všelijakých technických vymožeností. Kdykoli to jen šlo, byla jsem s přáteli venku a blbli jsme na stromě, vymýšleli nejrůznější hry, ale především venku. Dnes už je dětství spíše domácí záležitostí, a proto se není čemu divit, že je mnoho dětí obézních, líných jakékoli aktivity, sportu, koníčku, nebo jen namáhání se ve škole na tělocviku.
Jsem upřímně velmi ráda, že mě se tohle "moderní dětství" vyhnulo obloukem. Neumím si představit, kdybych se narodila do této doby, a upřímně, dost se bojím, jak a v čem budou vyrůstat mé děti. Nebudu matka, co jim bude odepírat a zakazovat techniku, ale rozhodně nebudu ta, co bude nečinně přihlížet, jak si ničí svoje tělo, svoje zdraví a celý den prosedí doma, nicneděláním. Chci být tou, která je povede ke zdraví, pohybu, sportu, a hlavně, která jim dá možnost vybrat si to lepší, zdravé dětství, které měla naše generace. Určitě to nebude už nikdy stejné.
Ale nikdy prosím, nikdy po mě nechtějte, abych svému miminku založila účet na FB. Tohle zásadně odsuzuji a nikdy to nepochopím. Děti by se dle mého názoru měly co nejdéle to jen jde, udržovat co nejdál od počítače, tabletu, iphonu, a dalších nesmyslů, které jim akorát mlží pohled na skutečné dětství, které se nachází tam někde venku, na stromě, na kole, v parku, kdekoliv, jen ne doma na jedné židli nonstop. Takhle to vidím já a budu si za tím stát stůj co stůj.
Ale i tak mám v dnešní době strach, kam se moje děti narodí a co vše je ještě v budoucnu ovlivní. Moc bych jim přála tak skvělé dětství, jaké jsem měla já ...


