

(foto vlevo: já v mém nádherném rodném městě).... (foto vpravo: sedím si tak jednou v nedalekém bistru, udělané na motivy pravých amerických bister, výzdobou i stravou).
Také máte pocit, že jste se jakoby najednou probrali ze sna a prázdniny jsou pryč? Jinak si neumim vysvětlit, že je skoro konec srpna. Nechápu to. Mě osobně přijde, že tyto prázdniny mi absolutně utekly nejvíce ze všech.
Ale je pravda, že jsem se nenudila. Rozhodně bylo pořád co dělat, tudíž jsem se ani nějak nestihla flákat (praxe, brigáda), ale ani jsem moc nestihla to, co jsem měla do školy...(bakalářka).
Jednoznačně jsem ráda, že jsem se nenudila, protože když to porovnám s loňskem, kdy jsem se často kopala do zadku, tyhle byly skoro bezchybné. Až na pár "detailů."
Ale abych tu nevířila vlny, a nedělala zmatky, mě osobně prázdniny úplně zdaleka nekončí, mám před sebou ještě celý měsíc, až do konce září, ale i tak mám pocit, že volno, které jsem měla od 7.června se vypařilo tak rychle, jako pára nad hrncem.. Jestli lituju toho, co jsem prožila nebo toho, co jsem už nestihla a třeba letos nestihnu ? Ne.
Užila jsem si dost, toho dobrého, i něčeho zlejšího, ale vše jsem ustála, někdy s úsměvem, někdy se slzami v očích, ale ustála... Teď to tu vypadá jako vyhodnocování prázdnin, které mi ještě ani neskončily, a částečně tomu tak je. Nemám nápad, o čem jiném psát, a tak se snažim vypsat se ze svých pocitů a dojmů, které dosud v sobě nosím... a prozatím jsem se je bála vyplavit na povrch.!
Abych tu jen nechodila kolem, a všichni pochopili o čem to tu vlastně plácám, a jaké téma neustále obcházím kolem a kolem... nejzásadnější rozhodování a ukončování mých prázdnin byl můj vztah s přítelem. Byli jsme spolu skoro 2 a 8 měsíců, což je pro mě zásadní. Prožili jsme tolik věcí, co nikdy s nikym dohromady za celý život. S kamarády a rodiči má člověk svoje zásadní vzpomínky a zážitky, ale s přítelem je to přeci jen o něčem jiném, o něčem, co s přáteli člověk prostě nezažije.. proto je těžké se loučit s člověkem, který pro vás tolik znamená a tolik jste s ním prožili. Ale o tom život také je. Umět se s tím poprat a rozloučit se v dobrím s někým, koho třeba i nadále milujete, ale víte, že to nemá budoucnost.... My se moc v dobrém nerozloučili, což je pravda, ale nyní máme po nějaké době skvělý vztah, stali se z nás kamarádi s výhodami, a jo, možná si někdo klepe na čelo, jaký to mělo smysl, mohli jsme nadále zůstat spolu, ale ne, to nešlo, je to těžké pochopit a na vysvětlování by mi nestačil ani celý blog, protože náš vztah je jeden velký román...
Ale co tímhle vším míním je jen to, že se z toho chci vypsat, a pořád jsem čekala, a doufala, že to nebudu muset, ale teď vím, že blog je pro mě důležitý a věděla jsem podvědomě celou dobu, že pokud se z toho nevypíšu i sem, nebude to dostačující, pro mě ani pro moje srdce, které si i takto částečně uleví, tím, že se sem vypíše.
Snad mě někdo chápete, někdo možná ne, ale nevadí. Hlavní je, že já vím, co jsem tímhle chtěla říct, že není na škodu, se vypsat ze svých pocitů, a ukázat i ostatním, že mám slabé stránky a bolí mě to, co prožívám.
Jedna část mého já tím třeba odešla, ale otevřela se další část, a třeba tímhle otevírám novou svou stránku, která se brzy projeví a začnu o sobě zjišťovat nové, dosud neobjevené věci, o své osobnosti.... myslím si osobně, že vztah, ale i rozchod dokáže člověka v mnohém změnit, ukázat jinou, snad lepší cestu životem!!!!



