close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"NÁVŠTĚVA STRAŠIDELNÉHO LESA."

24. července 2012 v 23:08 | PISTÁCIE |  -- ZE ŽIVOTA --

S přítelem jsme minulý týden strávili pár dní na jeho chatě s jeho skvělou rodinou. Až na to opravdu nepovedené počasí vše probíhalo v klidu a naprosté chatařské pohodě. Poslední předvečer jsme se tak trochu nudili, tak jsme po dešti nazuli holinky, mikiny, tepláky a vyrazili se projít. Chatařská oblast, nikde skoro nic, jen velmi malá dědinka, pár chat, a pak les. Nějak jsme zprvu neplánovali, že půjdeme lesem, ale pak jsme prošli kolem pár chat a objevili se na nádherné mýtince, ale jediné dvě cesty vedly buď zpátky, nebo zkusit projít neznámou, novou trasu, přes les, potok a další houštiny, roštiny.


S přítelem jsme minulý týden strávili pár dní na jeho chatě s jeho skvělou rodinou. Až na to opravdu nepovedené počasí vše probíhalo v klidu a naprosté chatařské pohodě. Poslední předvečer jsme se tak trochu nudili, tak jsme po dešti nazuli holinky, mikiny, tepláky a vyrazili se projít. Chatařská oblast, nikde skoro nic, jen velmi malá dědinka, pár chat, a pak les. Nějak jsme zprvu neplánovali, že půjdeme lesem, ale pak jsme prošli kolem pár chat a objevili se na nádherné mýtince, ale jediné dvě cesty vedly buď zpátky, nebo zkusit projít neznámou, novou trasu, přes les, potok a další houštiny, roštiny.
Jak jinak, vydali jsme se tou divočinou, nejdříve sejít velmi strmý kopec, dobře, to by se ještě nějak povedlo, ale jaksi jsme tak nějak úplně neplánovali, že se ztratíme. Oba jsme tou cestou šli poprvé, oba jsme byli asi trochu vykulení, kam nás to zavede. Nakonec jsme došli k posedu, kam jsme s menšími obtížemi kluzkých dřevěných, zrovna po dešti, schůdů vyšplhali. Viděli jsme kousek od nás střechy chat, trošku se nám ulevilo, že jsme našli záchytný bod.
Nikomu z vás to nepřeju, ten pocit, kdy fakt chodíte v lese, pomalu, ale jistě se stmívá a vy nevíte, kde jste, jediné, co víte, je to, že asi někde přibližně nedaleko od vás jsou chaty, ale kde přesně, to už je nejasné.
Díky posedu a tomu pocitu, že je přítel vedle mě, jsem byla relativně v klidu, ale stejně, zunáte to, pořád mnou hlodal takový malý pocit, že někde, někdo, v lese, pozoruje nás, nebo brzy nás vyčmuchá a napadne, opravdu jsem měla nemalý nepříjemný pocit neustále za zády. Ještě teď z toho mám husinu.Nakonec vše dobře dopadlo, dorazili jsme v pořádku do chaty, i když úplně zmáčení, trochu potrhaní, od bodláčí a ušpinění, ale šťastni jsme vydechli.
Ale co je horší ? Když jsme se vrátili, tak nám přítelova babička vyprávěla, jak její manžel chodil kolikrát do toho lesa, kde jsme byli, a jednoho dne ho tam napadla jakási neznámá smečka zdivočelých psů, a tak tak se prý ubránil klacky kolem sebe, a od té doby prý chodil do lesa pouze s puškou. No nedivte se mi, že jsem po této příhodě měla bobky, protože opravdu jsem na zádech neustále cítila ten strach, že nás něco sleduje, pozoruje, vyčenichá a možná i objeví. Jsem ráda, že se tak nestalo, a do lesa někdy opět ? To si ještě budu dlouho rozmýšlet.

P.S. fotku zvěčnil přítel, a jsem na ní já, předtím, než jsme se vůbec rozhodli vstoupit do tajemného lesa :D

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Theresa Theresa | Web | 25. července 2012 v 8:10 | Reagovat

To mi tak trochu připomíná scény z knížky Holčička, která měla ráda Toma Gordona :)))

2 harrypotterandme harrypotterandme | Web | 25. července 2012 v 10:58 | Reagovat

tak to se ti vůbec nedivím. díkybohu, že to dopadlo tak jak to dopadlo...

3 harrypotterandme harrypotterandme | Web | 25. července 2012 v 20:53 | Reagovat

ty kráso, no nechtěla bych:-D takhle brzo mít dítě..

4 Nellie Happiness Nellie Happiness | Web | 26. července 2012 v 13:30 | Reagovat

Začátek článku takový úžasný - už jen proto, že miluji chataření a znám ten úžasnýn pocit.. Ale teda lesy nesnáším, bojím se jich a po tomto tvém příběhu mě fakt mrazilo..

5 Creencia Creencia | Web | 27. července 2012 v 18:44 | Reagovat

Ahoj :) Ani se ti nedivím, že ses bála. Já bych byla strachy bez sebe. Babička má chalupu na Vysočině, jako malé jsme tam se ségrou trávily celé porázdniny :) Je tma les, kde jsem si vždycky hrály a docela to tam znám. Minulé léto sjem ela sama za babičkou a rozhdola sjem se, že půjdu sama na houby do lesa. Po pár minutách se zatáhlo, byla děsná tma začala bouřka. Fakt jsem se bála, že někde z nějakýho keře vyskočí nějakej zabiják a v tom lese, kde nebylo jinýho živáčka, mě znásilní, zabije, rozřeže a zahrabe...  no naštěstí jsem rychle našla cestu ven... ale těch 20 minut, bylo peklo... takže už nikdy víc do lesaq sama nepůjdu a přestávám se koukat na kriminálky!

6 Renesmé Renesmé | Web | 28. července 2012 v 9:36 | Reagovat

Ale, nic není tak hrozné, jak se zdá a znáš to... ,,kdo se bojí, nesmí do lesa..." :-D

7 Papája Papája | Web | 29. července 2012 v 11:50 | Reagovat

wow, tak to musí bát velký zážitek, taky bych se bála, hlavně, že jste se vrátili v pořádku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama