Takhle nějak bych to chtěla mít i já. Prožít snad "dokonalý" život s jedním mužem. Prožít to krásné, ale projít si i tím zlým, hlavně spolu. Kéž by to tak šlo. Ale znám se. A nějak si řikám, že to přece nejde. Že nemůžu vydržet do konce života s jedním. Jednou, za pár let si přece budeme muset lézt na nervy každý s každým.
Ale možná to tak vidím te%d, že jsem mladá a hloupá, 19letá nekňuba, která ví o životě ještě hodně málo.
Třebas jednou to tak opravdu bude, že přijde čas, kdy každý má prostě osud potkat toho, s kterým ví, že je to ten pravý/pravá, s kým má prožít celý zbytek života.
Momentálně tomu ale bohužel nevěřím. Není to ale důležitý. Zatím si užívám života, s mým skvělým protěšjkem, který mě dělá šťastnou po všech stránkách, a nechci moc řešit, co bude, a nebo nebude.
I když popravdě, občas už myslím na miminko. Nechci tím říct, že bych si ho teď hned přála. Ale myslím, že daleko více se rozplývám nad různýma oblečkama a botičkama, když je někde vidím v obchodě náhodou a procházím kolem toho, nebo když vidím, jak tatínek drží malinký miminko, to se mi asi dřív nestávalo. Prý se to tak začíná u dívky projevovat kolem toho 20.roku života, takže můžu jen potvrdit, že to tak skutečně je. A o to víc se těším, až třebas tak za 8 let, možná dřív, možná dýl, si to svoje mimčo konečně budu držet v náručí, a budu jedna z těch nejvíc pyšných maminek ... <3
Do té doby si to aspoň můžu představovat a zatím užívat t u volnost a pohodu s přítelem, a poté nastatou velké zodpovědnosti, ale hlavně i ty radosti.
To jsem se zas jednou vypsala ze svých nově probuzených předčasných mateřských pudů, ale muselo to ven :))
Přeji příjemný víkend, užijte si ho, a mějte se rádi ...
s láskou
PISTÁCIE