
ČAS - NEČAS
8. října 2011 v 12:11 | PISTÁCIE | -- ZE ŽIVOTA --
Komentáře
já takové pocity nemám (zatím) ...
u mě nic nového,... ![]()
kamarádka je na půl indka a napůl češka.otec jí zemřel před 4 lety a máma se odstehovala do chorvatska.od 18 bydlí sama ve dvoupokojovem byte.a rika,ze je to strasne smutny,kdyz se kazdy den vraci domu a nikdo tam neni.
protože když ti napíšu koment,tak se to zobrazí jako spam://
ve správě blogu u tohodle článku si zadej komentáře a budeš tam mít ten můj spam;D
zažívám to samé, nevím, kde se mám vlastně cítit doma.. navíc "domů" budu jezdit jen jednou za měsíc, takže asi spíš tady.. na koleji.. ještě sem si tu nezvykla, mně to vždycky dýl trvá, ale snažím se :) na byt bych chtěla snad příští rok, tak uvidíme :)
Je mi jasné, že je to velká změna a jsme zvědavá, jak ji bud za rok zvládat já.. proto bych byla radši, kdyby tam se mnou jel můj milý a bydleli jsme spolu, ale to se nám asi nepodaří.. Každopádně jak píšeš, je to začátek něčeho nového a my lidé máme takové zvláštní tendence truchlit po starých věcech.. ale to se za chvilku zpraví, uvidíš =)
Jinak kolik platíte za byt a kolik vás v tom bytě je a jak je ten byt velký? ![]()
Mě příde nejhorší když přejíždim, tak pořád myslim na to, kde sem co zapomněla. Když jedu od rodičů do bytu, tak mam takovej zvláštní pocit že nemam všechno. A naopak. Je to hrozná nejistota. Musim pořád řešit jaký věci sem si chtěla přivézt do bytu a jaký zase domů..Hrozný. A když přítel není doma a sedim tu já a 4 stěny, taky nic moc.. ![]()

máš fajn, že bydlíš s kamarády... já jsem na bytě s "cizíma" holkama. Sice se tak nějak poznáváme, bavíme se a jsou skvělé, ale... zatím jsou "jen" spolubydlící...