
Není to sice můj styl a zanevřela jsem nad tím, že sem budu dávat nějaké svoje fotky, ale tak projednou dělám vyjímku.
Ani nechápu, jak se to stalo. Ale o mém blogu se dozvědělo pár lidí z mého okolí.
Samozřejmě o tomto blogu ví moje nejlepší kamarádka, ale tak to je samozřejmé, když ona má také svůj vlastní blog a u ní mi to nevadí, i když občas mám chutě tu o ní něco i napsat, vypovídat se, třebas když mám na ní vztek a vím, že nemůžu, neboť by si to přečetla, a to by bylo zle, viď? :) teď si to taky přečte určo a to bude taky čoro moro, ale tohle mi nevadí :P
Pro mě horší zjištění je to, že vím, že o tomto blogu ví můj bratr a moje matka.
Zjistila jsem to náhodou, ale vím to, a není důležité, jak to vím. Prostě je to tak.
Cítila jsem se tu celkem schovaná, od mé reality odstrčená, myslela jsem si, jak si tu můžu vylévat srdce, a vy, protože mě neznáte, tak nevíte, kdo jsem, a tudíž je vám jedno, kdo a co sem píše.
Ale teď se cítím jako nahá, prozrazená, opravdu si dávám pozor, co sem píšu. Nejde o to, že bych měla nějaké tajnosti nebo tak, ale každá holka má prostě ráda svůj deník, ať už v knižní nebo blogové podobě a nechce aby si ho četl někdo pro ni blízký. U vás je to jiné. Sami máte blogy a snad to chápete,co tím chci říct a jak to myslím.
Tím samozřejmě neřikám, že končim, nebo se snad stěhuji jinam, i když jsem o tom už uvažovala tolikrát. Ale po 4 letech to tu nejde jen tak opustit. I když jsem měla asi sto chutí už odejít nebo zkusit blogspot.com ... ale nakonec jsem pořád a stále tady.
A třebas některé věci sem psát nebudu, vy to ani nepocítíte. Mám to tu stejně spíše na filmy, knihy, muziku, ale občas se tu i snažím vypsat ze svých pocitů a milujiu vaše názory a rady :))
Takže ani nevím, proč to sem teď vše píši, asi protože jsem měla zas jednu z těch neutuchajících chutí se vám s tím svěřit a vím také dobře,že nejsem sama, kdo to takhle má. Hodně z vás kvůli tomu blogy rušíte, ale já to nedokážu, i přes to všechno, mám to tu už moc ráda, a vím, že se každému těžko zvyká na novou adresu, ne-li novou přezdívku a já mám co kecat, když už mám na blog.cz několikátou.
I když neřikám, že tato mi vyhovuje nejvíce, ale tak nějak jsem si na ni zvykla, a vy mě snad už i tak pod touto přezdívkou znáte a berete. Občas mi přijde zpráva, že si mě pamatujete pod tou minulou, ale to bylo.
Jen pro shrnutí, nekončím, jsem tu dále a nadále vás budu štvát s mými články, někdy slohy, které je těžké a zdlouhavé si číst, jako třebas tento článek, který je vlastně dá se říct o ničem a přesto pro mě dosti důležitým bodem, kdy jsem se zas mohla o něčem svěřit a s vámi o to podělit.

To je právě to, buď budeš psát všechno, ale nesdělíš jméno či fotky nebo budeš psát půlku a stejně v sobě budeš něco držet. Je to na každým.. i to je to, proč už nemám blog, i když někdy mám fakt sto chutí se vypsat, protože ani ta nejlepší kamarádka neví úplně všechno. Jen je otázka, kam všude se to donese. Holt, to je ta dnešní doba, internet a tak ;)