Není to sice můj styl a zanevřela jsem nad tím, že sem budu dávat nějaké svoje fotky, ale tak projednou dělám vyjímku.
Ani nechápu, jak se to stalo. Ale o mém blogu se dozvědělo pár lidí z mého okolí.
Samozřejmě o tomto blogu ví moje nejlepší kamarádka, ale tak to je samozřejmé, když ona má také svůj vlastní blog a u ní mi to nevadí, i když občas mám chutě tu o ní něco i napsat, vypovídat se, třebas když mám na ní vztek a vím, že nemůžu, neboť by si to přečetla, a to by bylo zle, viď? :) teď si to taky přečte určo a to bude taky čoro moro, ale tohle mi nevadí :P
Pro mě horší zjištění je to, že vím, že o tomto blogu ví můj bratr a moje matka.
Zjistila jsem to náhodou, ale vím to, a není důležité, jak to vím. Prostě je to tak.
Cítila jsem se tu celkem schovaná, od mé reality odstrčená, myslela jsem si, jak si tu můžu vylévat srdce, a vy, protože mě neznáte, tak nevíte, kdo jsem, a tudíž je vám jedno, kdo a co sem píše.
Ale teď se cítím jako nahá, prozrazená, opravdu si dávám pozor, co sem píšu. Nejde o to, že bych měla nějaké tajnosti nebo tak, ale každá holka má prostě ráda svůj deník, ať už v knižní nebo blogové podobě a nechce aby si ho četl někdo pro ni blízký. U vás je to jiné. Sami máte blogy a snad to chápete,co tím chci říct a jak to myslím.
Tím samozřejmě neřikám, že končim, nebo se snad stěhuji jinam, i když jsem o tom už uvažovala tolikrát. Ale po 4 letech to tu nejde jen tak opustit. I když jsem měla asi sto chutí už odejít nebo zkusit blogspot.com ... ale nakonec jsem pořád a stále tady.
A třebas některé věci sem psát nebudu, vy to ani nepocítíte. Mám to tu stejně spíše na filmy, knihy, muziku, ale občas se tu i snažím vypsat ze svých pocitů a milujiu vaše názory a rady :))
Takže ani nevím, proč to sem teď vše píši, asi protože jsem měla zas jednu z těch neutuchajících chutí se vám s tím svěřit a vím také dobře,že nejsem sama, kdo to takhle má. Hodně z vás kvůli tomu blogy rušíte, ale já to nedokážu, i přes to všechno, mám to tu už moc ráda, a vím, že se každému těžko zvyká na novou adresu, ne-li novou přezdívku a já mám co kecat, když už mám na blog.cz několikátou.
I když neřikám, že tato mi vyhovuje nejvíce, ale tak nějak jsem si na ni zvykla, a vy mě snad už i tak pod touto přezdívkou znáte a berete. Občas mi přijde zpráva, že si mě pamatujete pod tou minulou, ale to bylo.
Jen pro shrnutí, nekončím, jsem tu dále a nadále vás budu štvát s mými články, někdy slohy, které je těžké a zdlouhavé si číst, jako třebas tento článek, který je vlastně dá se říct o ničem a přesto pro mě dosti důležitým bodem, kdy jsem se zas mohla o něčem svěřit a s vámi o to podělit.
PISTÁCIE