NIKDY NENÍ NA NIC POZDĚ, VŽDYCKY MŮŽEME ŘÍCT - STOP -

31. srpna 2011 v 13:13 | PISTÁCIE |  -- ZE ŽIVOTA --
Zdravím vás přátelé :)

Možná se divíte, že je tu článek. Tak se nedivte, rozhodla jsem se, že aspoň jeden přednastavím. A tak jest. Přednastavila jsem ho v neděli večír, aby tu za dobu mé nepřítomnosti alespoň něco přibylo. :)

Ten dnešní článek chci věnovat tématu - CIGARETY -

Proč ?
Protože i mě se toto dotklo, možná i daleko víc, než jsem chtěla.
Jak to vše vůbec začalo.
Poprvé jsem to zkusila asi v 7. třídě na ZŠ s kamarádkou. Absolutně mi to nechutnalo, a hned po prvním šluku jsem toho nechala, jak mi to bylo odporné. Ten den jsem si řekla, že nikdy kouřit nebudu.
Přešlo pár let, a já byla na SŠ.
Poznala sem nové lidi, pár kuřáků, ale stejně jsem nekouřila. Nějak mě to nelákalo.
Jenže na konci prváku jsem poznala jistého kluka, který byl kuřákem a zároveň jedna kamarádka začala opět kouřit, takže jsem nechtěla být pozadu. A spadla jsem do toho docela rychle.
Neřikám, že jsem kouřila hodně a pravidelně. ALe sem tam jsem si dala cigaretu.
Uběhl asi rok nebo dva, a já začala kouřit na různých akcích a diskotékách celkem pravidelně. Tak párkrát za měsíc.

Ještě před nějakým měsicem nebo dvěma jsem měla cigaretu, ale pak jsem řekla DOST.
Stačí, proč to vubec dělám. Co mi to dává, jsem se zeptala sama sebe. A nic moc vlastně, byla moje odpověď.
Jediný velký důvod, proč jsem kouřila byl asi ten, že moje babička kouřila od jakživa, laždý den, furt a furt, ještě když žila, a možná ty cigarety mě k ní trochu táhly,. připadala jsem si, že jsem aspoň trochu s ní, že mi jí to připomíná. A že snad nějaké spojení tam bude... jo teď to zní asi divně, ale opravdu jsem to tak cítila.
Ale už nechci. Už nechci si ničit plíce, zdraví.
KONČIM. A to definitivně.

Nejsem na sebe pyšná ani trochu. Už jen to, že jsem začala, a nechala to zajít tak daleko. Řikám si, že jsem slaboc, protože jsem nikdy nechtěla začít. ALe jsem ráda, že s odstupem času to konečně vidím takto a můžu žít bez cigaret v klidu, v pohodě a nejsem na nich závislá. :)

A co vy? :)
Jak jste na tom vy s cigaretami ? Zkoušeli jste to někdy ? A máte třebas nějakou zajímavou historku s nimi ?
Ja jich pár mám a třebas někdy nějakou napíšu :)
Mějte se, a zdravím z Krkonoš.
V pátek sse na vás těším. ahoj. Vaše..

PISTÁCIE

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Papája Papája | Web | 31. srpna 2011 v 13:42 | Reagovat

já jsem to nikdy nezkoušela, ani začít či zkusit nechci :)
možná jsem jediná z naší třídy, která to nikdy nezkusila, ale vůbec mi to nevadí
jsem za to ráda, a je to asi jediné, za co můžu být na sebe opravdu hrdá :D

když jdu kolem kuřáka, tak mi to strašně smrdí
ale když jsme slavili v jedné okrajové hospůdce narozeniny kámošů, tak mi to už tolik nevadilo

udělala jsi správně, že jsi přestala a držím palce, aby si znovu nezačala :) hodně štěstí :)

2 teres-wenley teres-wenley | Web | 31. srpna 2011 v 17:03 | Reagovat

Kouřila jsem, už taky nechci, je to už hnus :X

3 Slečna barevná Slečna barevná | Web | 31. srpna 2011 v 20:20 | Reagovat

Cigarety mi nevadí, ale nekouřím a muj přítel taky ne. Zvláštní že mi cigarety moc nesmrdí nebo tak nejsem takový ten typický antikuřák:) a přeju ti abys to dokázala a ne jen jako muj jeden kamarad o tom už tak od 9 třídy zš mluvila:)

4 Melly Melly | Web | 31. srpna 2011 v 21:47 | Reagovat

Zkusila, stačilo. Nechutná mi to a nechápu, proč si takhle ničit zdraví. Je dobře, žes přestala:)

5 Nellie Happiness Nellie Happiness | Web | 31. srpna 2011 v 22:08 | Reagovat

Já jsem poprvé zkusila kouřit taky nějak v sedmé třídě, s mým bratrancem, který chodil do třetí :D
Potom jsem měla nějaké problémy, tak jsem do toho spadla hodně, protože je to přece jen uklidňující prostředek.. Potom jsem na chvíli přestala, ale pak jsem potkala svého nynějšího přítele a ten kouřil.. Tak jsem začala zase s ním, ale o 4 měsíce pozděj byl nový rok a my jsme si řekli, že oba přestaneme.. A vydrželi jsme to asi 3 roky, dokud jsme si zas jednu nedali.. A teď si dáváme na kabách.. Ale ne na každé, řekla bych že v průměru tak jednou za 3 měsíce :-)

6 jealous jealous | Web | 1. září 2011 v 10:15 | Reagovat

ja fajčím stále..

7 jealous jealous | Web | 1. září 2011 v 10:16 | Reagovat

a vela krat som prestavala a vzdy som opet zacla a z cigaretama mám zazitky.. nepovedene a smiesne :D

8 džejn džejn | E-mail | Web | 1. září 2011 v 12:00 | Reagovat

Tyjo, tak teďka jsi mě kapku překvapila a vystrašila. Nenávidím cigarety, už od prvního šluku v mých pěti letech, kdy se mi to mamka úspěšně pokusila znechutit. Povedlo se.
Jenomže pak jsem poznala kluka, do ktzerýho jsem se zamilovala a strašně mě rozčilovalo, že kouří. Bavili jsme se o tom snad milionkrát a já k tomu měla neustále odpor. Vyčítala jsem mu to. A pak jednou se mě brácha na maturitáku zeptal, jestli to nechci zas zkusit. Zkusila jsem, byl to stejnej hnus jako byl a vždy bude. Jenže od tý doby není akce, co bych nekouřila. Zvládnu vykouřit krabičku, klidně dvě na diskotéce. Jinak bych to do pusy nikdy nevzala, ale jednoduše mi to tak nějak k tomu pití, tanci i atmosféře sedí. Není to závislost, ale taková... přirozenost prostě.
Alespoň doteď mi to přišlo vcelku normální, zapálit si na akcích. Ikdyž si uvědomuju, že přece jen krába za jeden večer je dost velkej hnus. To už snad lepší kouřit denně jednu cigaretu. Jenže jak jsi tu napsala, že jsi "to nechala zajít moc daleko", dost mě to překvapilo. A máš pravdu, fakt to není správný, obzvlášť když k tomu chováš odpor v normálním životním stavu (tím myslím bez alkoholu v krvi:) ). Takže se k tobě přidávám a říkám - stop.
Užij si Krkonoše:)

9 Klarush Klarush | Web | 1. září 2011 v 15:21 | Reagovat

Nikdy jsem nedržela cigaretu v ruce. Nikdy jsme to ani nechtěla zkoušet. A jsem na to hrdá :) 80% mé třídy kouří, spousta z nich se nechala nalákat a ovlivnit ostatními... Nesnesu ten zápach, dělá se mi z toho špatně... na každých akcích s kamarády v baru nebo v hospodě se musím několikrát za večer/noc chodit "vyvenčit" ven, jinak by mě už nikdo nerozdejchal :)
Jsem ráda, že sis uvědomila, jakej nezdravej hnus to je a přestala jsi kouřit. Držím palce, ať už nikdy nezačneš :)

10 Werča Werča | Web | 1. září 2011 v 20:42 | Reagovat

Zkoušela jsem kouřit někdy v 9.třídě na základce. Přiznám se, že to ze začátku bylo z frajerství, ale vydrželo mi to sotva 3 měsíce. Během střední jsem kouřila jen občas na akcích, ale teď už jsem se toho tak rok nedotkla. Už mi to nechutná, to si raději dám vodnici :))

11 somebody somebody | Web | 1. září 2011 v 21:20 | Reagovat

No, tak to já si bez ranní cigaretky asi nedovedu ani život představit. Kouřím celkem dlouho - necelé 3 roky. Kolikrát jsem se snažila s tím přestat, ale stejně jsem si vždycky dala. Je těžké přestat, když většina mých kamarádů jsou kuřáci.
A ani nevím, proč jsem vlastně začala. Jednou jsem to vyzkoušela s kamarádkou a nepřišlo mi to moc hnusné, tak jsem si řekla dám si ještě, pak ještě, no a potom už jsem si začala kupovat krabičky a jak jsem dopadla.. Kdybych to věděla, asi bych to ani nikdy nezkusila.

12 blondyn-pindulin blondyn-pindulin | Web | 2. září 2011 v 8:04 | Reagovat

Ahojky,zdravííím :-) k cigaretám mám odpor-samozřejmě,že jsem to zkoušel,ale nezachutnalo mi to a ikdyž skoro všichni okolo mě kouří,podařilo se mi odolat atak můžu hrdě prohlásit,že jsem nekuřák a miláček díky bohu taky :-) alespoň nám to neleze do peněz a neničíme si kouřením plíce...ovšem na svůj první "šluk"si velice dobře vzpomínám,to když jsem byl sám doma a zamčel se v koupelně s mamčinou cigaretou a zapalovačem...nedopadlo to dobře a skoro celé cigáro skončilo v záchodové míse :-D

13 Anie Anie | E-mail | Web | 3. září 2011 v 13:06 | Reagovat

Já mám k cigaretám odpor. Nikdy jsem to nezkoušela a ani nezkusím ! Kouř mi totiž celkově vadí.V zakouřeném prostředí nevydržím ani 5 min. protože se začnu dusit.
Bohužel mám jednu historku, které se sice týká mě jen z částí ale přeci ji sem napíšu.U nás v rodině se nikdy nekouřilo ( kromě děty, který toho ale už nechal) takže ani já nějak nepociťuji chuť k cigaretám.Znám několik lidí, které mám ráda a když vidím, co to s nimi dělá je mi z toho na nic. Vím, že někteří z nich už toho prostě NEmůžou nechat. Je to smutné ale je to tak. Jednou do toho spadla i moje kamarádka. Tehdy jsme byly v 8 třídě. Dostala se do party lidi co kouřili a už to začalo. Jednoho dne jsem ji řekla ať z tím přestane. Řekla mi, že neví proč kouří ale že když je s těma lidma prostě musí. Rozhodla jsem se že ji v tom nenechám. Po škole ( kdy se normálně sházela s tou partou) jsem ji doprovázela na vlak a snažila jsem se aby ty lidi přestala vídat. Když jme byli společně na nějaké akci a dostala "chuť" řekla jsem ji prostě NE nebo jdu. Až toho nakonec opravdu nechala.Byla jsem šťastná že si mi můj plán povedl. Bohužel ne nahlouho. Když jsme se po základce rozešly každá na jinou školu skoro jsme se nevídala a já se jednou náhodou doslechla že už zase kouří. Njn alespoň že se tobě povedlo s tím definitivně zkoncovat. Promiň trošku jsem se rozepsala :D

14 Independent Independent | Web | 3. září 2011 v 20:19 | Reagovat

Já nikdy nekouřila, dokonce jsem to ani nikdy nezkusila.. Děda umřel na rakovinu plic a to bylo pro mě takový trauma, že prostě kouřit nikdy nechci.. Mám pocit, že právě on nade mnou v tomto drží "ochrannou ruku", víš co.. :)
Každopádně je fajn, že jsi dokázala přestat. Asi i díky tomu, žes nekouřila denně.. Hlavní je uvědomit si, že to není nic dobrého a nic ti to nepřináší.. Teď už jen nespadnout do toho znovu, ale to pro tebe určitě nebude problém :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama