close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Srpen 2011

ODJÍŽDÍM.

4. srpna 2011 v 21:43 | PISTÁCIE |  -- ZE ŽIVOTA --
OMLOUVÁM SE, ZA CHVÍLI ODJÍŽDÍM A NESTÍHÁM.
CHTĚLA JSEM JEŠTĚ D NESKA NAPSAT A PŘEDNASTAVIT ČLÁNKY, ALE JAKSI JSEM VSTÁVALA O DOST DÝL NEŽ JSEM CHTĚLA. TAK SE NA MĚ NEZLOBTE.
AŽ OPŘIJEDU V NEDĚLI, NAPÍŠU, JAK BYLO A PŘIDÁM FOTKY.

MĚJTE SE TU.
PA

PISTÁCIE


NESTÍHÁM, NESTÍHÁM, BALÍM A ZABALUJI, NA CESTU SE PŘIPRAVUJI

3. srpna 2011 v 18:53 | PISTÁCIE |  -- ZE ŽIVOTA --
Trošku nestíhám, mám toho opravdu nějak víc dneska.
Před chvílí jsem teprve začala balit věci, a to jsem ještě dneska mazala do města, abych si koupila nějaký tenisky, protože žádný pořádný fakt nemám a také jsem nakonec koupila holinky, protože už nechci dopadnout jako loni, jestli tam bude pršet na fesťáku, ještě budu šťastná, až je obuju na nohy :)
Mno a pak jsem nakoupila s kámoškou jídlo a teď to šecko zabalit, a jako ještě za hodinku mažu na zumbu a pak asi padnu do postele únavou a dobalim to zítra, naštěstí mám celé dopoledne na to :)))))

Těším se nehorázně moc :)
Určo někdo někdy na nějaký festival taky vyražte, i kdyby to nebyl Sázava fest, jako o prázdninách jich je tolik, že někdy musí být i problém si vybrat.
Žádný článek asi přednastavit už nestihnu, tak se na mě nezlobte, zkusim udělat jeden spešl článek, kde bych dala malou ochutnávku ze sázava festu a přidala sem nějaké songy, které tam uslyším naživo .
Ale to nevím, zda stihnu, pokusím se :)) pro vás
Teď už se loučím a jdu zasejc balit, mějte se krásně...
ahoj, vaše

PISTÁCIE


DOBRÁ RADA NAD ZLATO.

3. srpna 2011 v 5:59 | PISTÁCIE |  -- ZE ŽIVOTA --
Minulý článek mohl se zdáti nemálo depresivní a smutný.
Proto bych ráda tento článek napsala aspoň o trochu veselejší.
I když teď když koukám na klávesnici, pomalu a jistě mi docházi, že nemám tušení, o čem psát.
Čim začít, jaké téma navodit, jaké veselé téma hlavně.
To jsem ale případ :-))

Mohly byste mi třebas sem spíše napsat něco pozitivního vy :-)
Například tip na nějakou super knížku, film nebo něco, co jste v poslední době četli či viděli a co by stálo opravdu za to.
Sice budu od čtvrtka pryč, ale pak si ráda přečtu něco zajímavého nebo mrknu na nějaký dobrý film :)
Těšim se na vaše tipy a rady :-)
A to je tak asi vše z mého dost "pozitivního" článku :D :)
Mějte se krásně zatím, a já jdu pracovati, ať mám nějaký ty korunky v kapse aspoň na chvíli než půjdu do obchodu a koupím si vytoužený foťák :D :)
Ahoj, vaše

PISTÁCIE


REMEMBER ME, ALWAYS AND TOGETHER

2. srpna 2011 v 3:03 | PISTÁCIE |  -- ZE ŽIVOTA --

Jak to tak bývá, každého z nás občas potká v životě něco, co mu celkem změní život, nebo ho to dost ovlivní, srazí na kolena, zkrátka, nějaká smutná událost.
CHCI se tu z něčeho vypsat, ale ne proto, aby mě někdo litoval , PROSÍM, rovnou si ty lítostné komenty odpusťte, nemyslím to ve zlém.
TOHLE chci napsat hlavně kvůli tomu, že není den z celého roku, co bych na ní nemyslela, a DNES ? je to rok, přesně a jasně na den rok, co odešla od nás.
Pamatuji si to tak jasně, jako by to bylo právě dnes a ne před rokem. Kdy mi to bratr přišel oznámit.
Chci se z toho jen vypsat, protože celý dnešní den je pro mě dost bolestivý a musím ho nějak přejít a myslím, že nejvíc dnes budu právě vzpomínat na to, co se událo před rokem.
Fakt je to pro mě těžký o tom psát, to mi věřte. Možná bych ani nepsala, ale prostě vím, že ona si zaslouží, abych o ní napsala, aspoň to můužu udělat, a jsem ráda, že vůbec něco.
Já pořádně ani nevím vlastně, co chci napsat. Je to fakt pro mě těžký něco psát. Achjo.
Tak to nějak zkusím napsat, ale nevim, jestli to vyzní tak, jak vlastně chci, asi je to jedno. Neřešte to, co píšu, prostě mám jen už celkem smutnou a pochmurnou náladu z toho všeho.
Slzy celkem na krajíčku ....
Vím, že hodně z vás už odešel někdo blízký, atak víte, co zažívám, ale nedokážu pochopit, že když odejde tak blízká osoba, a najednou dnes je to přesně rok od té události, jak ten čas neskutečně letí. Nepochopim.
Musím říct, že to byl jeden z nejhorších roků v životě. Nejen kvůli tomu, ale celkově se to nějak tak sešlo, nejvic tahle udalost, a pak ta maturita a hrozný stresy a nervy do toho.
Jak jsem to překonala, nechápu sebe samu. Fakt, že ne.
Myslím, že hodně mi pomohl můj přítel, kterého jsem tedy poznala až na silvestra, ale bylo to před maturitou, takže to nejvíc stresové a hrozné období prožil se mnou a taky si určitě hodně vytrpěl s mými náladami, fakt docela ho obdivuju, že to vydržel. Za to vše ho fakt nejvíc miluju, nedokázala ybch to možná bez něj, a možná jo, kdo váí, ale dodával mi hodně klidu a pohody během těhle nervů, když jsem sním byla,a aspoň na chvíli na to vše nemyslela.
Ale to jsem zasejc trošku hodně odbočila od hlavního tématu.
No nicméně jsem hlavně chtěla poděkovat této osobě, o které je tento článek za vše, za to, že se mnou byla celých 18 let, zvládla se mnou tolik věcí, dobrých, ale i těch hodně zlých.
Bez ní by to nešlo tenkrát, a i teď to je bez ní nejvíc těžké. A už bude navždy.
Vím, že mi sem hodně lidí třebas napíše, že nesmím žít minulostí, a jít dál a podobně, věřte mi, že se snažím, celý rok se snažím, ale opravdu to není lehké ani po tom roce života.
Ale myslím, že dělám pokroky, už, že jsem se odhodlala se vypsat z toho, ani jsem nečekala, že to napíšu, jako tento článek.
Už budu končit, jen ještě pár malých vzpomínek na tu dotyčnou, která mě vychovávala a starala se o mě i v těch nejvíc krušných chvílích, kdy jsem byla nemocná.
Nikdy nezapomenu na naše hádky, které bych teď nejvíc brala všema deseti.
Nikdy nezapomenu na to, jak jsem zcestovali širý kraj, vlakem kolik jsme najezdili kilometrů, jako nikdy s nikým jiným.
Nikdy nezapomenu, jak jsi mi vyprávěla pohádky, jak jsme ležely vedle sebe a usínaly.
Nikdy nezapomenu, jak jsi chrápala, jak já to nesnášela, a teď bych za to chrápání dala všechno.
Nikdy nezapomenu, jak jsi mě krmila, spíše překrmovala, to jsem úplně zuřila, ale teď by mi to nevadilo.
Nikdy nezapomenu, jak jsme jezdily na kole spolu, tolik jsme toho ujely, tolik jsme toho viděly.
Nikdy nezapomenu, jak jsi kouřila, tolik moc jsi kouřila, nejradši bych ti teď klidně zapálila, jen kdyby jsi tu byla.
Nikdy nezapomenu, kolik jsi mi toho koupila a kolik jsi mi toho darovala do života, to hmotné i nehmotné.
Nikdy nezapomenu na to, jak jsi mi vyznávala lásku, jak z tebe bylo cítit, že mě máš tolik ráda.
Nikdy nezapomenu, jak jsi se nejvíc strala i když jsi byla nemocná, až do konce.
Nikdy nezapomenu, jak jsi byla slabá a malá.
Nikdy nezapomenu, jak jsi nám odešla.
Nikdy...
Nikdy...
Nikdy...

Toť vše, dál pokračovat už opravdu nelze, mám tu zamokřenou klávesnici a promáčené oči, skoro nevidím, co píšu.
Jsem ráda, že mi blog dal možnost napsat sem co chci, a já chtěla napsat přesně toto.

a nakonec její oblíbený song :

Normálně ho poslouchat nedokážu, tolik toho ve mně vyvolává, ale dnešek je jiný, dneska si ho prostě pustím a zaposlouchám se, zavřu oči a budu si představovat, že je u mě a drží mě za ruku a je tu prostě a jednoduše s námi.
Vím, že tu je !!!

PISTÁCIE