
POCITY, POCITY, POCITY
26. února 2011 v 23:12 | Vickinka | -- ZE ŽIVOTA --
Komentáře
Taky rychlejc mluvím než přemejšlim a pak mi nezbude nic jinýho,než si nadávat, za to,že jsme nedržela hubu.
Doufám,že už máš lepší náladu:)
Bude líp, neboj. Taky občas mívám takovéhle stavy. Něco chci moc, ale vlastně se mi do toho pak ani nechce. A že mám občas rychlejší pusu? To se taky stává, ale v poslední době se to snažím nejdřív trochu promyslet a pak až něco říkat. Někdy to nejde, ale tak třeba to tak má i být. Nevěš hlavu, zase bude krásně. A přesně, když nejde o život nejde o nic, užívej života, dokud to jde :-*
no a vidiš, já už jsem asi tak 2 měsíce v takovým stavu, kdy jsem radši doma, a pokud jsem ve škole, tak jsem radši sama, odtržená od party a když už se s někým bavím, tak s někým jiným (ne s tou naší partou), nejsem tak usměvavá jako dřív, nevím jestli to je tím, ale přišlo mi totiž že o mě nikdo ve třídě nemá zájem,
přišli dva noví spolužáci (Terka vpadla do naší party, a mám pocit jakoby mě nahradila, ikdyž ji mám vlastně ráda, no nechápu to, ona je ten typ, co prostě si sedne, poslouchá je a baví se s nimi, já taková nejsem, po šesti letech, už mě asi prostě omrzeli, přijde mi že se chovaj hrozně dětinsky, spolužačka s kterou chodím ráno do školy, je taky v té naší partě a je hrozně upovídaná, nevydrží mlčet ani minutu, a často mi přijde, že se chová jak malej fracek, ikdyž si hraje na dámu, mám ji taky ráda, ale tohle jsou mé nynější pocity, nejsem ten typ co se ráda baví o klucích a o Avonu a o novém oblečení
2. spolužák, ten zas s námi začal v půlce roku chodit na ruštinu, chodím tam ještě se dvěma spolužačkami, jedna sedí se mnou a teď se baví celou hodinu s ním a mě něco řekne, jen když něco potřebuje)
já prostě nejsem upovídaná, jsem Ryba - tichá, zakřiknutá, uzavřená, do 4. třídy jsem neměla skoro žádný kamarády, v 5. třídě jsem se se spolužáky začala bavit, a až na gymplu jsem byla v té "partě", nikdy se nikam nechci vtírat
ta s kterou chodím do školy, se mě už 2x ptala, co se mnou je, že se chovám divně, urážim se, že to spolužákům už taky leze na nervy, (nevěděli jak mi to říct, tak se toho ujala ona), že se se mnou baví jen ten náš kout, že mě mají rádi, ale jestli se takhle budu chovat dál, tak bych naše přátelství mohla rychle ohrozit, já cítím že se mnou něco je, ale snažím se usmívat, když jdu po chodbě, někoho potkám tak se usměju a pozdravim, ale prý je to na mě taky vidět
vždycky jsem se do školy těšila, ale teď se naopak těším domů,
koukám, že jsem toho napsala dost, na blog to napsat nemůžu, tam ti spolužáci bohužel chodí, pokud si to přečteš celé, tak děkuju za vyslyšení
je od tebe hezký, že hledáš chybu u sebe :)
a jiná být můžeš vždycky..spíš to podvědomě nechceš..
taky znám chyby v sobě,ale neumím jim porozumět a neumím je napravit.místo toho abych si všímala svého,šťourám se do věcích ostatních.
Taková nálada niekedy príde na každého. Som si istá,že teraz sa už máš fajn. A niekedy je najlepšie sa z toho vypísať alebo vyplakať..Potom to človeka zvyčajne prejde... :)
Mrzí mě tahle tvá nálada. Snad je to dnes už lepší.

Na člověka to prostě občas přijde, neovlivníš to a blog máš právě pro to, abys to všechno mohla vypsat. Stejně jako ta nálada přišla, tak zase odezní, a jsem si jistá, že až se dneska probudíš, tak už budeš veselejší... up and down, o tom ten život je :)