Únor 2011

POCITY, POCITY, POCITY

26. února 2011 v 23:12 | Vickinka |  -- ZE ŽIVOTA --
Najednou mě popadla strašná chuť se vypsat z mých pocitů.


To se mi moc často nestává. Na druhou stranu si řikám, že mi to třebas v něčem pomůže, protože se cítím strašně sklesle, smutně a hodně osaměle. Trošku tenhle pocit přišel úplně nečekaně, z čista jasna, protože celý den byl tak nějak obyčejný, normální, ale taky asi tomu trochu pomohla hádka s přítelem, která se nakonec sice vysvětlila. Stejně z ní mám divnej pocit. Prostě já a hádky. Nemám je ráda, spíš je nesnáším, protože většinou je způsobím já, než si to všecko ujasnim, tak sem v hádce, ani nevim jak se to vlastně seběhlo, a nejde z toho kolikrát ven. Tolika lidem sem ublížila, mojí rychlejší hubou před pomalejším myšlením. Radši bych se měla dřív zamyslet, nezž něco vypustím z pusy. Ale taková už já jsem. Moc mi to přemýšlení nejde, hlavně ne o důležitých věcech. Ale jak to tak bývá, nakonec z mých hádek jsou jen rozepře o čaasto nesmyslých věcech, který bychom ani vůbec nemuseli řešit.
Kéž bych byla jiná, v něčem sebe vůbec nechápu. Často se ptám sama sebe, dokážu se změnit, být jiná, mnohdy lepší, než jsem? Ale asi to u mě nejde. Prostě jsem jaká jsem, a taková budu už nafurt. Jen kdybych ty špatné vlastnosti netahala na ostatní a neovlivňovala je svýma špatnýma náladama, svýma náladovostma, svojí naprostou urážlivostí, "chutí pro hádky", a dalšíma svýma povedenýma špatnýma vlastnostma.
Vím, že je to naprosto, ale naprosto depresivní článek, a hodně divnej, a navíc si ho po sobě ani nějak nečtu moc nazpět, tak tu jsou i možná n+ějaký nesmysly, ale musim říct, že mi to i celkem pomohlo se vypsat, aspoň trochu z toho, co cítím, i když je toho daleko víc.
Nechci tu už nikoho z vás tím zatěžovat, a doufám, že to moc lidí nebude číst, protože vím, že vás akorát nakazím mou úplně špatnou náladou a to nechci, jen jsem se prostě musela vypsat.
Díky za pochopení.
Hezký zbytek víkendu. Mějte se co nejlíp, a kašlete na nějaký problémy, pokud nejde o život, tak nejde prostě o nic. Užívejte života, dokud jste mladí a plní energie a máte chuť žít, tak přece se nebudete trápit pro nešťastný lásky a podobný :) s chutí do nového dne.... ahoj

PISTÁCIE

A CO DÁL ?

21. února 2011 v 22:35 | Vickinka |  -- ZE ŽIVOTA --
www.vickinky.blog.cz
To, na co jsem celý rok čekala, je za mnou.
To, na co jsem se tolik těšila, je pryč.
To, o čem jsem přemýšlela strašně dlouho a doufala, že to bude nejkrásnější večer v mém životě, skončilo.

MATURITNÍ ples, který se odehrál tento pátek.
Najednou je po všem. Byly to dlouhé přípravy, zkoušení, nervy, stres, kapající pot, puchýře, ale i spousta adrenalínu, radosti, těšení, všechno je pryč.
Moc to uteklo. Moc moc Moc.

A jak jsem si to užila ?
Možná mě něco trochu zklamalo, možná se něco uplně nepovedlo, ale celkově jsem docela spokojená. Byl to velmi zajímavý i když trochu chaotický večer.
A já jsem z něj vyšla celkem slušně. Žádná kocovina, žádný ožralecký stavy, skoro jsem nepila, pár panáků před vystoupením, pár panáků po vystoupení, ale doopravdy sem nebyla vůbec vožralá. Možná je to dobře, možná ne, ale aspoň mi druhý den nebylo špatně.

Co víc k tomu dodat, určitě mám na co vzpomínat, v dobrém slova smyslu. Jen škoda, že to opravdu uteklo tak rychle. A těším se na další plesy, letos mě snad ještě minimálně jeden čeká. Protože ač mi to tak někdy přijde, tak ne, plesová sezona ještě zdaleka nekončí. Ještě tu máme celý březen plný plesů. :)

PISTÁCIE