
CHTĚLA BYCH ČLÁNEK ZAČÍT OPTIMISTICKY a proto začnu povídat o mém úspěchu s
autoškolou.
Konečně jsem včera udělala závěrečky a tudíž už za pár týdnů si budu moct s chutí vyzvednout řidičák a brouzdat autíčkem po silnicích ..
Sice jsem to dala až na potřetí a kolik nervů, stresu a potu jsem musela absolvovat, ale nakonec se můžu smát a radovat, že to dopadlo, tak jak to dopadlo.
Bála jsem se neuvěřitelně a odměna zasloužená.
Úleva nevýslovná, spadl mi obří kámen ze srdce, že je to za mnou a že už se nebudu muset učit žádnou techniku znova ani se učit testové otázky...
Je to fakt dřina, ale opravdu stojí za to, to absolvovat, protože věřím, že každý to nakonec úspěšně zvládne, no né asi, když jsem to nakonec udělala i já !!! :P
ALE DALŠÍ OPTIMISTICKÁ SLOVA UŽ U MĚ NEČEKEJTE.
Myslela jsem, že jakmile zvládnu autoškolu, tak vše bude daleko lepší. A už bude jen dobře a užiju si zbytek prázdnin.
Přeci jen tenhle svět už 18 let znám a žiju v něm, tak vím, že žádné štěstí ani radost netrvá věčně. ANI u mě ne.
JE TO ŠÍLENÝ. Děje se toho teď u mě dost. Nestačím to chápat, registrovat, ani pořádně si to uvědomovat. Někdy bych radši život vrátila zpět do minulosti, protože tam jsem byla šťastná a skoro bezstarostná....
NEBUDU tu sem psát, o co jde, protože to není věc, kterou bych tu sem měla psát a o které bych se měla svěřovat, pouze sem chtěla vypsat pocity, ale jedno vám chci říct. .... važte si zdraví, je to to nejcenější, co máme, a nikdy si ho nekoupíme ani za nic, ... buďte opatrní na sebe a snažte se užít si každý den naplno, nikdy nevíte, co se může stát další nový den . Probudíte se a vše může být jinak a už se to nemusí vrátit do normálu.
MÁM VÁS RÁDA
a slibuju, že další článek se pokusim napsat optimističtější, a do té doby radši nebudu psát žádný článek, dokud nenajdu slova a chuť psát něco veselejšího, co by vás i snad trochu bavilo číst ...
MĚJTE SE HEZKY
a opravdu si utíkejte užívat život někam pryč, mimo počítač, FB a televizi ....
AHOJ





