Bylo pondělí, možná pro někoho supr den, protože už zbýval jën den do prázek, pro někoho možná nudný den, protože musel bejt ve škole, a pro někoho třeba úplně možná běžný absolutně normální den.
A PRO MĚ ??
Nejhorší den života. Proč ?
Ze světa mi odešel ten nejvíc nejmilovanější a neúžasnější pes, náš pes..
Hlavně mi tu nikdo PLS nepište, jak je vám to líto, proto to sem nepíšu, chci ještě jednou takhle na něj zavpozmínat, jinak u sebe v mysli si budu vzpomínat pro sebe furt.
Byl to ten nejvíc nejskvělejší pes a to neřikám jen proto že byl náš, ale měli jsme ho 13 let, celých krásných dlouhých 13 let.
Už jen to, že doma chodim a vidim ho na každým místě mě ničí. Už jen ty loužičky na koberci, co jsou vidět mě ničej. Trápení to bude asi ještě dlouhý, ale snad časem bude líp
Zatim je to moc čerstvý a je to těžký pro nás všechny doma.
Nikdy nezapomenu, jak byl malinkej, jak běhal na zahradě ve sněhu a pak se vynořila taková kuůlička celá černá z bílýho sněhu a měl od sněhu bílej čumáček, nikdy nezapomenu, když byl štěnátko a mě bylo asi 5, jak jsem ho milovala a myslela si, že to snadje jen plyšáček a furt sem ho vyndavala z košíčku a zase zpátky do košíčku.
Nikdy nezapomenu, jak miloval jídlo, všechno, kromě jahod a polívek, které stejně později taky začal mít rád. Kvůli jídlu by běžel kamkoli a udělal cokoli. a hlavně nezapomenu, jak mi dycky krásně dával pac, když jsem mu řekla.....
Nádhernej černej, s ofinkou, dokonalej
A všechno je pryč.
Nejvíc mě bolí, když jsem ještě v neděli naposledy si šahala na jeho nádherný srdíčko, který krásně tepalo, a já se cítila smutná ale i zárověn vesela, že mužu bejt s nim a že je tak skvělej a taky sem cejtila jeho jedinečnou vůni, na kterou nikdy nezapomenu, mám ji uloženou v sobe, v části vůně....
Je to tak těžký vzpominat na tolik věci a pritom sem stastna ze tyhle vzpominky vsechny mam.
Nebo nejvíc vzpominka, jak nam dycky utikal, kdyz videl otevreny dveře a jak sme se za nim museli honit, dycky s jidlem... na to nezapomenu, to bylo nejlepsi, klidne bych se ted za nim rozeběhla, třeba i do toho nebíčka, kde se snad má moc a moc dobře a doufám, že na demnou bude držet ochranou ruku jako můj anděliček strážníček....
Život je nespravedlivej, radši bych umřela já a jemu bych dala ještě třeba 10 neboi 20 let z mýho života.
Kimiku můj drahej, drž mi tam nahoře fleka, už to nebude trvat dlouho a budu tam s tebou.
MILuju tě moc, chybíš miiiiiii
Tvoje Verča a zbytek rodiny ..........
Jsi náš at uz tady ci tam !!!!!!!!!!!!!!!!